Sedativum

Tak to bychom měli. Opět další pondělí je za námi. Ač den jako každý jiný, obecně ho příliš v lásce nemáme.

Nevím, jak jste na tom byli vy, předpokládám, že podobně jako já, tj. začalo to ráno tím protivným křiklounem budíkem. Vlastně ne, máme doma mňoukací „předbudík“. Ten nejenže přede dveřmi hystericky hlasitě vzdychá, že je v posledním tažení, protože si ho nikdo několik hodin nevšímá, ale dokonce ho nechají od večera  hladovět….

Poté zjistím, že ráno skoro neteče voda. Raději   odfrčím do práce, tam snad poteče. Ale  ouha! Než stačím přestoupit z auta na vlak,   ranní bouřka mi poskytla vody víc než dost a opět je to špatně.

Počítač v práci se mnou celý den nechce mluvit, takže se k večeru vracím hotová na psychiatra. Že to neznáte? Nevěřím.

Jak to všichni řešíme­? No někdo sportem, někdo pilulkami, já mám jako sedativum fotoaparát. Tak jsem vyrazila na procházku za humna.

Počasí mělo dnes totiž také své pondělí a během půlhodinky se prostě předvedlo.

Pohoda...

rozladěné nebe ...

usmíření...

rozloučení se dnem...

Tak hezké úterý všem.