Přece nezůstanu pozadu

Denně tě vyhlížím a stále nepřicházíš. Ani se ti moc nedivím, že se loudáš, pro některé nejsi v určitých chvílích zrovna žádoucí. Prý je s tebou práce a přinášíš samé problémy.

A vidíš, jsou i tací, kteří se tě nemohou dočkat. Když se objevíš, hned vytahují různá prkénka na kterých se vozí, všude se ozývá dětský smích. Kdože jsi? Krásný bílý sníh.Ten, jenž umí schovat i to, co našemu oku neladí a naopak dává vyniknout i obyčejným věcem, přináší do duše pohodu a klid.

Večerní Praha zářila světly, barvami, na ulicích byl čilý ruch.

Hustě sněžilo, turistům se moc brouzdat sněhem nechtělo. Zato  se vyrojili fotografové. Tolik fotografů na poměrně malém místě jsem už dlouho neviděla. No uznejte, přece nezůstanu pozadu.

 Večerní procházku jsem začala na Prašném mostě.

Katedrála sv. Víta byla zajímavě nasvícená.

Prošla jsem na nádvoří Pražského hradu. Téměř vylidněno.

Pohled na Malostranské střechy.

 Lucerny dodávají místům svým bílým světlem příjemnou atmosféru.

Jinak Praha září spíše oranžově.

Á, tady se topí ještě na tuhá paliva.

Chrám sv. Mikuláše se neztratí ani za špatného počasí.

Čekání na osamělou duši na Petříně.

Na  zámeckých schodech se přeci jenom objevili nějací turisté.

Hradní stráž byla ukryta před nepřízní počasí.

Zákoutí u Vladislavského sálu.

Pár zvědavců zamířilo stejným směrem ke Zlaté uličce.

Věž Daliborka postavená r.1496 za vlády Vladislava Jagellonského. Je pojmenovaná po prvním vězni Daliborovi  z Kozojed, který se z dlouhé chvíle naučil hrát krásně na housle.

Na jednom konci Zlaté uličky je výše zmíněná Daliborka, na druhém konci jsou děla. Pravděpodobně jsou vzpomínkou na střelce při branách Pražského hradu, kteří v 16.století požádali císaře Rudolfa II. o svolení, aby mohli zazdít oblouky v hradbách a zřídit si ve výklencích komůrky. Podle barvy stejnokroje se jim říkalo  "Červení střelci".

Později se domky pronajímaly, bydleli zde například příslušníci hradní stráže, zvoníci apod.

Staré zámecké schody s pomníkem písničkáře Karla Hašlera. Vzpomeňme na jeho známou písničku "Po starých zámeckých schodech".

Po starých zámeckých schodech,
po schodech z kamene.

Každý večer panna chodí,
za ruku se s hochem vodí,
srdce má zmámené.

........

Měsíček když večer vchází,
pan Alois ji doprovází
po schodech nahoru.

Po schodech vzhůru ji vodí
do Zlaté uličky.......
 

Přistiženi při činu.