Politika? Zacpi uši, otevři oči!

Politické události se střídají v rychlém sledu, média se činí, aby upoutala naši pozornost za každou cenu. Ne! Raději si zacpat si uši a otevřít oči. Krása nesmírná.  

Krása? Čeho? Záleží na tom, které vjemy chceme vpustit do našeho nitra. Třeba podzimní barvy a vůně, tentokrát ty petřínské.

Petřín v Praze má pouhých 327m. Během několika staletí vystřídal názvy Hora, Kopec, Vrch sv.Vavřince.

Přicházíme-li od Vltavy, spatříme Pomník obětem komunismu od Olbrama Zoubka.

To ještě netušíme, kolik kilometrů máme před sebou.

Slunečný den snadno vyloudí úsměv na tváři. I v zachmuřeném dni rádi zdvihneme své koutky, vždy se najde něco, co nás příjemně naladí alespoň na chvíli. 

Na úpatí Petřína projdeme kolem sochy Jana Nerudy. Měl tato místa velmi rád a často zde hledal  inspiraci.

Místy najdeme tajemné cestičky.

Můžeme se doslova kochat pohledy na Prahu.

A to už jsme u ... nevím, jak tu louži nazvat. Rybníček či jezírko? To je fuk, je to prostě hezké místo.

Kdo se vyšplhal na Petřínské terasy, může být odměněn něčím k snědku. 

Pokračujeme-li dále

dojdeme na Nebozízek. Kdysi zde bývaly vinice, později sad, který byl upraven na zahradu.

Lze zde posedět a užívat si pohledu na Prahu z jiného úhlu.

Trochu to tady vypadalo jako konec sezóny.

Stoupáme k vrcholu kolem galerie obrazů s mystickou tématikou  Reona Argondiana. 

Schodů vzhůru je víc než dost.

Zahrada Květnice stále hýří barvami. 

Konečně na vrcholu.

Mineme Štefánikovu hvězdárnu...

a už vidíme Petřínskou rozhlednu a kostel svatého Vavřince.

Barvy přírody a krásné počasí přímo lákají k posezení v zahradě. 

Pokud máme ještě energii, počet schodů vzhůru na Petřínskou rozhlednu z roku 1891 je dost. Dokonce je zde i výtah pro ty, kdo nechtějí pěšky.

Kostel sv. Vavřince 

Na zpáteční cestu se vydáme tzv. Křížovou cestou.

Schody pokryté provlhlým, avšak voňavým  listím občas kloužou a po dlouhé procházce neberou konce.  

Poslední nezvyklý pohled na Prahu. 

Na Petříně je stále co objevovat, nachodit spoustu kilometrů a vnést do duše pohodu.