...leckdo. Hodný, závistivý, smutný či veselý. Kdo ví? Jsem pro veselého. Období od Tří králů až do Popeleční středy je plné maškar, šprýmů, zabijaček a jejich lahodných produktů.
Začneme Masopustním veselím v Praze a skončíme na venkově neb každá vesnice či město má svojí atmosféru.
Sraz v hlavním městě byl na Loretánském náměstí, kde se sešel i sbor hasičů, který si musel na celou akci dát "voňavý čajíček" na kuráž.
a zdokumentovat přítomné masky, aby bylo patrno, že zde jen nepopíjel, ale také něco dělal.
Představili se hudebníci,
sešly se různé masky.
"A za kolik myslíš, že ten balónek prodám?"
Dobrý mok je třeba chránit.
Pozor! Za rohem však číhá loupežník, přesněji řečeno hastrman.
Lahev byla uloupena, obsah zlikvidován, převlek proveden v mžiku.
Někteří vodníci však nic neviděli, neslyšeli, věnovali se svým líbánkám.
Co však dělala policie? Hlídala si své plecháčky.
Některé masky vypadaly nepřístupné jakékoli legraci.
Této krásce zamrzl úsměv asi navždy.
"Tuhle dámu musím mít!" Jen aby se nedivil až sejme masku.
Benátská společnost
A to už se za veselých tónů hudby blíží ženich a nevěsta.
Ale co to? Ženichovi se do sňatku moc nechce.
Nakonec to risknul.
Nevěsta mu jasně dává najevo svůj názor na budoucnost.
Některé dámy musí do všeho strkat svůj dlouhý nos. Klepy jsou na obzoru.
Nesmělo chybět ani nebezpečné vystoupení s ohněm, kdy někteří diváci rychle ustupovali do pozadí.
"Průšvih! Zmizel mi obsah lahve. A vida, už vím kam!"
"Červená Karkulka si otevřela lahev pro babičku! "
Pro čuníka to byl však smutný konec.
Co z něho zbylo však mnohým udělalo radost. Stačil jediný pohled a sliny se sbíhaly.
"Cože? Vražda? A právě teď? Ach, moje klobásky! Alespoň jednu!"
"Že to u nás šetřit nebudeme? Skvělá zpráva! Tak přeci jen klobásky budou!"
Kapelnice dětského sboru, který předvedl velmi pěkný výkon.
Jen některá děvčata zapomněla noty, některá četla milostná psaníčka.
Masopustní průvod šlastně dorazil na Kampu. Hudba si zde dala poslední kapku na rozloučenou.
A teď honem do Ctěnic na venkov. Návštěvníka přivítalo krásné, voňavé cukroví.
Náladu zvedl nadšený harmonikář.
Z čuníka zde mnoho nezbylo. Mládež je však třeba poučit, jak to uvnitř zvířete vypadá.
A také o tom, jaká je jeho konečná. V této podobě úžasná.
I zde se sešla vybraná společnost pohádkových bytostí.
Tahle fotka by se mohl jmenovat: "Jak si voják nevystřelil."
Vpravit dítě do "kůže" ledního medvěda může být pěkná fuška.
"Čert aby tě vzal! Se to řekne! Čerti došli, tak to zbylo na mě."
"Tak koho? Ten mi nevoní,
ten by mě za chvíli utahal."
"Jo, to je on! A Slečna je štěstím bez sebe!"
Je prima, že se ještě navzdory mobilům umíme spolu bavit a šprýmovat. Tak ať nám ta pohoda vydrží stále.
P.S. Všechny fotografie z veřejné akce jsou mnou pořízené za stavu střízlivého.
