Nefotografovat! Prosím soukromí.

Majitelé  ušlechtilých koček si mnohdy  myslí, jaké jim nedělají  pomyšlení, když je ukazují na různých výstavách a zdůrazňují jejich přednosti. Názory a pocity koček  z výstavy uvádím níže.

Některé příslušnice našeho rodu jsou  občas transportovány a předváděny na různých výstavách. A jak tyto akce prožíváme? Jak která, koneckonců nahlédněte.

 

Pozor!  Začínáme!

 

Vážení čtenáři,

dovolte mi, abych vás uvítala na výstavě záběrů  nejkrásnějších koček a kocourů z nedělní výstavy z hotelu Diplomat v Praze. Snad se nikdo neurazí, že se dnes se nebudeme zabývat jednotlivými plemeny. Jde o zachycení našich pocitů a činností, jak si po dobu výstavy krátíme dlouhou chvíli či které činnosti nám přinášejí  radost nebo naopak.

Začnu sebou. Nejraději pozoruji naše obdivovatele, kteří si nás nejčastěji prohlížejí, fotografují a dokonce někteří nám vybírají nový domov. Považte ta drzost, správně bychom si budoucí majitele a domov měly vybrat samy.

 

Tamten  dvounožec je ale vousatý, kulatý, dlouhý, usměvavý....hm a myslí si dost naivně, že se budu předvádět. To ani náhodou, co kdybych ztratila na váze?

 

Tak, tak.  Nejde mi na kočičí rozum, jak se některé "dvounožkyně"  snaží být štíhlé a nejí. To já už bych něco slupla.

 

A nejen "dvounožkyně"!

 

Nechápu, jak to dělá. Taková linie.

 

Pane, pojďte si hrát!

 

Kočičí oči!  Kdo to kdy viděl, drápky načerveno!

 

No tedy!  MĚ předvádět v takové poloze! To je potupné!

 

Nějak budit respekt musím.

 

V náručí je přeci jen bezpečněji.

 

Drbání pod bradou, to vydržím hodně dlouho.

 

Nehoupat, jenom jemně nosit!

 

Toho bych za majitele nechtěla, tu také ne. Ale tamhle je dvounožec, který by se dal rychle vychovat

 

Nebudit!

 

Prý jsem společenská, to však ještě nevíte, jak moc jsem upovídaná po našem kočičím způsobu. Ha ha, já se totiž nezdám.

 

Jsem vaše ucho, mně se svěřit můžete a věřte, že to nepustím dál.

 

Ač to vypadá, že nemám huňatý kožíšek a leckdo by mohl nabýt dojmu, že jsem méněcenná, pravý opak je pravdou. Potřebuji však teploučko.

 

Tam se něco děje zajímavého, hned to musím prozkoumat.

 

Co se to nade mnou stále kmitá?

 

Já tě chytím!

 

Už tě mám!

 

Prý mi na holém krčku zlatý náramek sluší a já své opatrovatelce jsem vděčná, že o mě tolik pečuje.  Věřte mi však, že bych byla veselejší bez čehokoliv na krku, pak by se mi lépe dovádělo, honilo střapce a všelijaké hračky.

 

Nefotografovat! Prosím soukromí.

 

Tak kočka jasně řekla své. Chci klid.

 

Autor: Soňa Pražáková | úterý 26.1.2016 22:23 | karma článku: 23,15 | přečteno: 640x
  • Další články autora

Soňa Pražáková

Lidově zvaný Prokopák

28.4.2024 v 17:51 | Karma: 17,35

Soňa Pražáková

Krok sem, krok tam ... cvak!

17.3.2024 v 20:01 | Karma: 16,88

Soňa Pražáková

Signál 2023

17.10.2023 v 20:53 | Karma: 15,74