Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem, letos tam budem možná i v květnu. A na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři, a také všichni lidi po dlouhých týdnech omezení pohybu.
Jarní slunko nás vytáhlo do Dolních Počernic na okraji Prahy. Kdo by se nestavil na jedno dobré pivo, přímo v Počernickém pivovaru, byť jen u o okýnka.
Pivovar se nachází hned vedle místního zámku na kraji zámecké zahrady.
Na vše zde dohlíží místní vodník.
Alejí podél Počernického rybníku dojdeme ke vstupní bráně do zámeckého parku,
dále pak parkem ke Kočičímu hrádku.
Park není rozsáhlý, tak se brzy ocitneme u zámku, jenž zde sousedí s dětským domovem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie.
V současné době jsou zde vystavené vítězné dětské obrázky s velikonoční tématikou.
I když si příroda letos dává načas, čemeřice jsou krásné.
Vyjdeme-li ze zámeckého parku ke hřbitovu...
cestou se můžeme zastavit u koní.
Odtud už jenom pár kroků do malé geologické zahrady.
Některé ukázky hornin se na kolemjdoucí doslova dívají. Vidíte ten obličej?
Na místě bývalé pískovny nalezneme vodní plochu se zbytky zatopených stromů.
O vodní ptactvo tu není nouze.
Je doba hnízdění a pahýly stromů mnohdy slouží jako dobrý základ pro budoucí hnízdo.
Samečci shání materiál na stavbu hnízda a samičky na hnízdě setrvávají. Pečlivě je upravují, aby dobře ochránilo budoucí rodinku.
"Natáhni ten krk pořádně, ať na něj líp vidíš! A přines ten dlouhý klacek!"
"Ne že bych si chtěl stěžovat. Ale družka mě honí a já si při práci potřebuji trochu protáhnout křídla."
Ticho, jen pleskot křídel kachen a labutí o vodní hladinu.
Na břehu nalezneme krásné koberce fialek.
Okolí pískovny je bažinaté a místy lze spatřit různé hříčky přírody, oko, rty jak namalované rtěnkou. Fantazii se meze nekladou.
Zkrátka oáza přírody ve městě.
