Nástrahy Pražského Fotomaratonu

Slovo maraton a já coby účastník?  Absurdní. Jenže ono se říká: "Nikdy neříkej nikdy." Nějak se to semlelo a já se najednou stala soutěžící v Pražském Fotomaratonu 2019.

V předvečer konání Fotomaratonu jsem sbalila baťůžek, no spíše baťoh, do kterého se vešly pouze tři objektivy, stativ a fotoaparát, trochu fotografického nádobíčka, zásoba vody a něco na sebe, jenom "pár" kilogramů. Nic mě nemohlo zaskočit, vše perfektně připraveno.

Avšak zaskočilo hned v sobotu ráno. Pět minut před odjezdem na nádraží nevydržel zip pečlivě připraveného zavazadla a obsah se vehementně hrnul ven. Honem najít jiný baťoh a přehodit všechny věci tak, abych je ještě někdy rychle našla.

 Na start jsem naštěstí dorazila včas a obdržela zadání.

Šest témat, která musela být nafocena v přesném pořadí pouze v Praze. Na pořízení fotografií byl vyměřen čas pouhých pět hodin. Témata se mi nezdála složitá, jenže... Nejdříve vymyslet, co by se k danému tématu dalo nafotit, a poté realizovat. A také kam aniž budu ztrácet čas cestováním.

Vyrazila jsem do centra velkoměsta, tam se stále něco děje.  A že se dělo. Je pravdou, že materiálu všeho druhu zde bylo dost. Barevné střapaté hlavy, rozložitá pozadí, čmouhy jedinců, kteří se vám postaví před objektiv, pózující turisté, trvající na tom, že chtějí zvěčnit před sloupem, který jim trčí z hlavy jako paroží a samozřejmě jejich mobilem, a tak dále. Ráda jim obvykle vyhovím, ale tentokrát jsem chtěla být neviditelná. 

Konečně první fotka. První téma - Kontrast. 

Na první pohled času moře, avšak když jsem po hodině měla nafocenu jen tuto jednu fotografii, přepadla mě poněkud panika. Nechápala jsem, že mám v hlavě vymeteno jako před maturitou, vždyť jsem si předem vytypovala místa kde fotit, jaká možná témata by se hodila tam či onam, prostě nápadů, kterých bych mohla realizovat mraky.  A teď tohle! Normální podraz! Musím se uklidnit.

Zastavila jsem se a chvíli jsem před sebe tupě zírala. A pak... pak mě najednou napadlo další téma.

Druhé téma - Stopy času.

Třetí téma - Život je boj 

 Čtvrté téma - Odraz, na první pohled jednoduché téma, odrazů je kolem nás mnoho, ale pokud chcete do fotky vložit nějaký příběh, tak minuty a nachozené kilometry ubíhají hodně rychle. 

Páté téma - Letní potěšení. Brnkačka. Minula jsem před chvilkou stánek se zmrzlinami, byly tam pěkně vysázené, tam se určitě chytnu. Další nástraha. Zmrzlinářka si odskočila a nikde nic. Zachránil mě teleobjektiv, který dobře slouží jako dalekohled.

Šesté téma - Pruh. Kam se člověk podívá, všude pruhy. Jenže pruhy na přechodu nebo v metru budou fotit všichni. Chtělo by to něco...stála jsem bez nápadu na Dejvické. Otočila jsem se, že se přemístím jinam. A pak jsem je uviděla. Ve zkoušce trpělivosti jsem obstála neb nastala chvíle, kdy na schodech nikdo nebyl a současně tam byl život. 

Splněno a včas odevzdáno. Byla jsem přesvědčena, že žádné nástrahy už na mě nečekají. Jenže člověk míní... Účastníků Fotomaratonu bylo hojně a na výsledky bylo třeba si počkat několik hodin. Čekání jsem vyplnila randem s vlastní drahou polovičkou a dobrou kávou.

Konečně nastala chvíle vyhlášení výsledků. Těšila jsem se na vítězné fotografie, jak si s tématy poradili jiní, co si kdo vybaví pod jednotlivými pojmy, a tak dále. Najednou ke mě dolehlo číslo šedesát. Ale...ale to je přece moje startovní číslo? Další nástraha! Tohle jsem vůbec nečekala. Tolik lidí. Nechápu, jak jsem se dostala přes změť drátů k mikrofonu. Najednou jsem jej držela v ruce a měla jsem přede všemi hovořit o svých fotografiích, co mě vedlo k tomu zúčastnit se... Nečekala jsem, že někdy budu naprosto nepřipravená a v šoku hovořit k obecenstvu, cosi tedy ze mě vypadlo. Snad bych to ani nikdy nechtěla slyšet.  A pak...

Pak přišla velká radost!  7.místo!  Jsem ve vítězné desítce.  V ceně byla mimo jiné i velmi zajímavá kniha Fotografování autoportrétu, další cesta k poznání různých foto technik a "fíglů".  A o to tady jde.