Naše velké přání

Tak to bychom měli. Vánoce pryč a celý rok  rovněž. Všichni všechno hodnotí, co se povedlo a nepovedlo, jsme přece neustále brblající národ. Ale hlavně je před námi jakési tajemno, co bude v příštím roce.  

Se Santíkem jsme se rozhodli  podělit se o naše předvánoční a vánoční radosti, ale i starosti. Chtěli jsme zkusit zapadnout do dvounožčího davu a užít si advent a vánoce. 

Nejdříve jsme se museli trochu hodit do gala.

Venku to chvíli vypadalo, že budou bílé vánoce, ale nakonec skutek utek.

Na činnosti dvounožců bylo třeba nenápadně dohlížet.

Zkontrolovat všechny obsahy krabic. 

Čekali jsme s Rózkou nějaký vděk, ale nějak jsme ho nedočkali.  No možná později.

Prozkoumat všechny ozdoby zabralo hodně času. 

Považte, oni ti dvounožci o takovou kontrolu nijak moc nestáli. Museli jsme být hodně nenápadní.

Po takové dřině musel přijít pořádný odpočinek.

Santík se moc těšil na Ježíška, tolik ho chtěl vidět.

Nakonec ho prošvihl, asi  musel po náročné práci opět odpočívat. On ten dvounožčí  advent dá pěkně zabrat.

Rózka je tichá voda břehy mele, ač ji nikdo neviděl, opatřila si z vánočního stromečku hračku.

Santík si hrál na vánoční dárek. Je pravda, že dvounožci o něm říkají, že je to pěkný dáreček, zvláště, když jim chce pomáhat po kočičím. Já je tedy nechápu.

Se Santíkem jsme po tom všem pochopili, že je lepší zůstat kočičími jedinci a nezapadat do dvounožčího davu. 

Díky všem za spoustu lásky, pochopení za naše lumpárničky a máme jedno velké přání. Mějte nás a všechna ostatní zvířátka hodně rádi.

Vaše Rózka a Santík