Loket nad Ohří

Románský hrad Loket z počátku 13. století se tyčí na skále nad řekou Ohří, která zde tvoří malebný meandr ve tvaru lokte. V době lucemburské sloužil hrad jako dočasné sídlo členů královského rodu.

Během třicetileté války byl hrad dobyt a vypleněn švédskými vojsky. Roku 1725 následně opuštěný hrad vyhořel a v roce 1822 byl přestavěn na krajskou věznici.

Z okna hradu máme pěkný rozhled na Ohři.

 Cestu k hradu je třeba pečlivě střežit.

Na nádvoří se musíme správně rozhodnout, kam vlastně zamíříme.

Zda si prohlédneme původní základy stavby

či  nástěnnou malbu.

Anebo se vydáme druhou cestou přímo do hradního vězení.

Útrpné právo, nebo-li způsob, jak vymoci z obžalovaného doznání, mělo několik stupňů. K nejmírnějším patřilo zastrašování slovem, k nejhrůznějším pak mučení mučícími nástroji.

Vodní lavice, strašlivé mučení, při němž byl navozován pocit topení. Nebožák se polykáním  litrů vody snažil zabránit vniknutí vody do plic a následnému utopení. Toto konání mělo i jiné důsledky, které se pro mučeného staly osudnými.

Hezké a vnadné dívky to rovněž neměly jednoduché, leckdy se ocitly ve vězení velmi mladé  a zcela nevinné panny.

Kdo měl ruce nenechavé a bral vše, co mu pod ruku přišlo, měl posléze spoustu času nechat ruce uklidnit a přemýšlet o svých činech.

Všechny hrůzy bylo ovšem nutno dokumentovat.

Raději pryč z vězení, třeba přímo do obřadní místnosti.

Z oken je výhled i na přírodní divadlo

nebo na  historické jádro městečka.

K uklidnění nervů po návštěvě vězení stačí jediný pohled na řeku a člověku je zase fajn.