Kam v době zákazu?

Ono se říká, že něco zlé je pro něco dobré. Kolik je z toho zla a dobra by bylo na dlouhé povídání a článků na blogu je na toto téma víc než dost. Co takhle vyrazit trochu do přírody a pohýčkat si duši?

Že je Polabí nudná rovina? I tady je krásně. Jen mít oči otevřené a plnými doušky nasávat všemi smysly při procházce podél Labe.

Trávy na březích dodávají místu příznačnou atmosféru.

Každý relaxuje po svém. Prostě pohodička. 

Co by to bylo za řeku, kdyby zde nebyly alespoň kachny. 

A také jedna labuť.

Děti se baví po svém. Co kdyby se tam našlo něco zajímavého?

Napětí stoupá! Naštěstí jsem nemusela odhodit foťák kamsi a podniknout nedobrovolnou koupel.

Na chvilku se zastavit a jenom se dívat. Co vidíte vy?

Odrazy ve vodě mají svoje kouzlo. 

Podél řeky již kvetou různé stromy, které svojí vůní lákají včely.

Když se nasytíme přírody u řeky, můžeme se pro změnu přesunout na zahrádku. Co zbylo z loňského roku také stojí za shlédnutí.  

Vítají nás kvítky vřesu,

krokusy hýří barvami.

A člověk se kochá, na chvíli nic nedělá na rozdíl od pilných včel. 

Mezi prvními květinami rozkvétají v různých barvách i čemeřice,

a také krásné kvítky s tajným názvem.

Pokud máme dobré oči či jsme našli brýle nebo lupu, uvidíme i malé obyvatele zahrádky.

Jenže zima to jen tak nevzdá. V Polabí je to dnes první sníh od zimy minulé.  

To už je pro tentokrát vše. Přeji nám hodně sil, abychom přežili toto náročné období hlavně bez újmy na zdraví a nechme se přírodou pozitivně nabíjet.