Jak jsem se vlnila

Vlna sem, vlna tam, oči mi těkaly z jednoho místa na druhé a ač to se mnou šilo, stav strnulosti nastal okamžitě. Údivem. Jestli však očekáváte vlnící se krásky, k tomu spoře oděné, je mi líto, snad někdy jindy. 

Ale od začátku. To si člověk sbalí svých "pět švestek", no dobře, tak víc než pět, a vyrazí směr Brno, Kyjov do oblasti Moravského Slovácka nazývané též Moravské Toskánsko. Krajina plná polních vln, které protínají různé linie, biopásy, remízky a ostrůvky, případně je zdobí osamělé kapličky a samozřejmě vinice. Svým charakterem  připomíná Toskánsko v Itálii, odtud přezdívka Moravské Toskánsko.  

Je pravdou, že na takovéhle svítání je potřeba si pěkně přivstat.

Je to o pohotovosti fotografa, slunko vychází rychleji než  by se na první pohled zdálo.          

Pak se vyhoupne ještě výš a olízne svými paprsky vlny kopců. 

Zkontroluje vinice....

Některé linie stromů mohou připomínat například pěkně chlupatou housenku.

Pokud je v půdě ještě nějaká vlhkost, na polích ji zahlédneme jako tmavší místo. 

Kdo by se nezavlnil?

Posedy zde nejsou vzácností, 

srnky potkáte na každém kroku. 

Typické zelené pruhy, biopásy. 

Připravený vinohrad

A  odolejte vlnění svým tělem, když se naskytne taková  podívaná.

Nejen vinice, ale i omamná vůně sadů.

Kaplička Cyrila a Metoděje, hojně navštěvovaná. Jestli máte na jazyku, kde jsou tedy ti turisté, pak vězte, že to byla zkouška trpělivosti  pro fotografa vystihnout chvíli, kdy kolem nebyla ani noha.

Samé vlny, 

někdy se však najdou i přímky.

Je však třeba dát pozor, abychom se neocitli na šikmé ploše. 

Kvetoucí biopásy

Někdy reliéf krajiny vytvoří i tvar písmena.

Zatím teprve  probouzející se vinice 

však doplňují krásně kvetoucí stromy. 

Pro tentokrát  poslední zavlnění, sem se prostě musím vrátit.