Jak jsem se těšila na koně a co z toho nakonec bylo

Okolo Třeboně pasou se tam koně... zpívá se v písničce, kterou známe všichni. Člověk se těší na krásná, urostlá zvířata, ale nakonec je všechno jinak. Malebná příroda, samé rybníky, co bychom okolo Třeboně mohli také čekat, že? 

A tak místo koní vyrazíme na procházku do přírodní rezervace Červené blato. Našim výchozím bodem je osada Jiříkovo údolí.

Les  v přírodním stavu, tak trochu spíše prales. 

Vzhlédneme-li vzhůru, skoro by se jednomu zatočila hlava. 

Je však třeba dívat se bedlivě pod nohy, abychom neskončili v rašeliništi.

Všude  klid, ptáci šveholí, příroda pořídila krásné obrazy.

Rašeliniště je útočištěm mnoha druhů obratlovců. Půjdeme-li tiše, může spatřit ještěrku živorodou nebo zmiji obecnou, s tou vás však neseznámím, naštěstí jsem neměla tu čest ji potkat.

Na jaře zde skoro nepotkáte živou duši. 

Ale život tu nevyprchal, tito zelení motýli jsou velmi živí a pořídit jim foto bylo téměř nad lidské síly. 

Obloha se občas pěkně vybarvila.

Zákoutí malebná.

A stačí popojet pár kilometrů a vydat se kolem jihočeských rybníků. 

U rybníku Ženich v korunách stromů hnízdí kormoráni.

Trochu to připomíná panelák, jeden byt, pardon, hnízdo, těsně vedle druhého. 

Nalezneme zde romantická zákoutí. Očekávala jsem tu ještě nějaké ptáky, které bych zvěčnila. 

Jenže …už to byl čas minulý.

S večerem vše utichlo, a tak ostatní krásy necháme na příště. 

Užívejte všichni hezké letní dny a večery, které dokáží vnést do duše klid a mír.