Jak jsem se kochala v lázních u Vltavy

To jako fakt? V tomto období a v lázních? Patříš mezi otužilce? Že tam byly mraky lidí? A jedinečná atmosféra? Nechápu....

Navštívila jsem krásné, podmanivé prostředí ve Žlutých lázních u Vltavy v Praze. Toto hezké místo pro Pražany vzniklo již v roce 1910.

Ve zdejším světelném parku je v tomto vánočním období rozsvíceno 400 tisíc led diodových žárovek. Ty tvoří přes 300 světelných instalací, které nás provedou expozicí plnou zvířat z českých lesů, ale také výjevů z pražských ulic či vánočních symbolů.

Ačkoli se na výstavě rozzáří takové množství žárovek a položeno je 40 kilometrů kabelů, je expozice podle organizátorů vzhledem k cenám energií úsporná. Vánoční park ve Žlutých lázních má spotřebu 8 kW na hodinu. Kdo chce, může počítat, kolik stojí spotřebovaná elektřina za jeden den.

Nepočítala jsem. Raději jsem se kochala tou krásou.

Hned u vchodu se linuly tóny symfonické básně Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast, konkrétně Vltavy.

Prostředí bylo krásně nasvíceno, ale našla se i místa tajemná.

Kulisa Hradčan...

...a s ní související královská koruna.

Kdo chtěl, mohl se nechat unášet hudbou přímo u osvětleného klavíru.

Jiný se oddával snění na měsíci.

Pro děti se zde našla spousta zvířat.

A kdo byl unaven, spočinul na chvilku na lavičce ve vánoční kouli.

Kam nedosáhla Smetanova hudba, tam se nesly vánoční koledy. 

Nad hlavou se vznášel krásný dravec.

Vánoční atmosféra prozářila celou duši.

K vánočnímu času patří vánoční dárky. Někdy malé, jindy značných rozměrů.

Velký zájem byl o fotografování na saních. 

Pokud se člověk zasnil, mohl vodotrysk vnímat i takto.

I dospělý se zde ocitnul ve vánoční pohádce. Na konci pohádek se říká:" Zazvonil zvonec a pohádky je konec!" A tak tomu je i dnes.

Milý blogeři, kamarádi. 

Přeji nám všem do Nového roku hodně zdraví, osobních úspěchů, zklidnění doby. A trochu toho štěstí je také třeba. 

(Všechny fotografie jsem pořídila vlastníma rukama)