Sexy kalhotky. Hmm...ale které? Ty růžové s obrázkem prasátka? Fakt ne! Ty celé červené s bílými puntíky? Ty se také moc nelíbí.Tak ty černé s lehce provokativní červenou krajkou? Trefa! Ty na mě rád vidí.
Hluboké šero. Ležím v posteli a přemítám o dnešním dni. Zatím jsem skončila u spodního prádla. Poklidné ráno naruší dotaz mé drahé polovičky. "Pojedeme na ty houby?"
Aha, tak mé prádélko ... no nic. "Jedeme!"
Venku poněkud sychravo, pouhých šest stupňů však nebránilo tomu, abych se v lese, na rozdíl od mé poněkud zmrzlé druhé polovičky, kochala. Však bylo čím.
V mlze se houby hledají špatně.
Já jsem viděla sice krásné, leč nejedlé.
Najednou mé oko padlo na list podivně vypouklý, pod nímž se krčila babka.
A další houba...poznáte ji?
"ÁÁÁÁÁ... Proboha! Co mi to tak bzučí kolem hlavy! Aúúú! A další! Aúúú! Ježíšmarjá! To jsou divoké lesní včely! "
Křičím na svojí drahou polovičku o pomoc. Ta mě sice slyšela, ale myslela si, že jsem našla nějaké velké naleziště hřibů. Jenže takhle nehysterčím radostí, blesklo mému drahému hlavou. Doslova mi letěl na pomoc. "Pomóc! Co to je?!" Rychle mě táhl z toho místa pryč. Holýma rukama začal zachraňovat mojí maličkost.
"Mám ty včely i ve vlasech, už mi dala žihadlo i do hlavy! A lezou mi do nohavic a do rukávů! " To už jsem neměla obavy jen o sebe, ale navíc i o jeho ruce.
" Okamžitě sundej všechno oblečení!" Zazněl povel mého zachránce. A tak se stalo. Venku sotva šest nad nulou. A já? Předváděla jsem své krásné spodní prádélko uprostřed lesa. Žádný aplaus, skoro žádní diváci.
Tedy až na cyklistu, který měl svých starostí dost na to, než aby obdivoval mé prádélko. A také až na rodinku s dvěma malými dětmi na cestě, kterým jejich matka až příliš vehementně otáčela hlavičky jiným směrem než se nacházela skoro nahá ženská. Kdyby měla třetí ruku, otočila by hlavu i jejich tatínka. Alespoň někdo mě postřehl, avšak ve chvíli, kdy jsem o to nijak nestála. Takže vlastně obecenstva v pustém lese dost. Jen mě to v tu chvíli mi to bylo úplně fuk.
Můj drahý si mého prádélka rovněž ani nevšiml. Jak by mohl. Moje nohy byly posety obrovskými červenými fleky od žihadel. Pravda, červená barva přitahuje pohled. Jen jde o to kam.
Včely byly vytrvalé a evidentně hledaly, kdo by je zahřál. Zalezly i do kapes a rozhodně se bránily žihadly svému vyhoštění. Když se situace trochu zklidnila, začaly mi už poctivě cvakat zuby zimou. Následovala podrobná prohlídka mých svršků, které jsem ráda rychle hodila na sebe a ještě raději se svým zachráncem odtáhla poměrně svižně z lesa.
A co říci závěrem?
Opatrně sedím doma a studuji houby.
