Jak jsem lovila kachnu, nikoli novinářskou ani na pekáč

Když se člověk přistihne, že  dělá věci zralé pro svěrací kazajku, je čas si vzít pár dnů dovolené. A relaxovat. Každý po svém, já pochopitelně s foťákem, i  to je někdy tak na  ... no nic.

Vyrazila jsem na procházku kolem rybníka, tady se určitě někdo nebo něco k focení najde.

Našla jsem zřejmě rybářův ráj.

Už vidím rybáře, jak si hoví  v houpací síti, s fajfkou a bez ženské.

Tak tady asi nic neulovím.

Od rybníka jsem raději zamířila i k řece. 

?

U Váhu byl klídek.

A hle, kačena. Dívaly jsme se z očka do očka. Dobře pochopila, že hledám objekt vhodný k fotografování.

"Tak já ti tedy ukážu, jak se dělají kotrmelce!"

Hm, zanořit hlavu a co má být. Když jsem se podívala pozorněji a kačena mi to několikrát zopakovala, začala jsem cvakat foťákem.

Ještě protřepat křídla...

...načechrat peří...

a konec představení.

Já  vím, na pekáč tedy nebudeš, ač by tě tam rád leckdo viděl, to by byla vůně...a pivečko a...

Nebo bude vonět něco jiného? Hlava se dá čistit leckde, třeba i v té řece.