"Tak co? Našla?..." Ne, nešlo o žádnou princeznu, nýbrž o pražského vodníka, kterého jsem se vydala hledat k Vltavě v Praze. Neobávejte se, žádnou mrtvolu utopeného právníka či hezké děvy jsem identifikovat nemusela . Ale...
To máte tak. Někteří lidé na nábřeží Vltavy vyráží na procházku v počtu minimálně dvou si prostě popovídat, pobavit se, dát si jedno nebo i více dobrých piv či jiných lákadel. A jiní se jdou jenom pokochat a udělat své duši pohodu. To byl i můj případ, jen s tou výjimkou, že jsem se rozhodla, že bez fotky vodníka domů nejdu. To byla pro mě a můj foťák výzva.
A jak to dopadlo? Nemusela jsem objektivem hledat dlouho a našla mnoho zajímavého.
Vzala jsem to od Národního divadla,
kolem Galerie Mánes...
... kde se na římse vyhřívalo místní ptactvo.
A stejně jako lidé, někteří v houfu, někteří samotáři.
Prošla jsem kolem mých oblíbených stálic, lodí jménem Klotylda a Matylda.
Na lodích byl klid, po vodníkovi ani stopa.
Ve vodě se krásně odráželo nábřeží s honosnými domy.
Nelze opomenout ani známý Tančící dům.
Pokračuji dál, nevzdám to.
Nikdy není na škodu ohlédnout se. Kromě hezkého pohledu, žádná zelená se neukazovala.
Někteří ptáci stáli ve vodě v očekávání věcí příštích, že by také ...? Ale ne, jasně očekávali, jestli se něco namane k snědku.
Jiným se asi voda zdála studená.
Některá zákoutí se nedala minout bez povšimnutí fotografa, v tomto případě pro pány, anžto žádnou dámu jsem tam nikdy neviděla.
S dobrým mokem se na slunku vyhřívala řada turistů, avšak mnou hledaný mezi nimi nebyl.
Vodní hladina vytvářela neobvyklé obrazce.
Dobře ukrytá kachna.
Žlutá barva oživila klid hladiny. A pak to přišlo. Najednou se hladina rozčeřila a já se konečně dočkala vytouženého. Ale jak to v životě bývá, představa je jedna věc a realita trochu jiná.
Přiznám, že obraz na hladině předčil všechna má očekávání.
Vlastně co se divím, vždyť právě skončil Masopust a vodník si zjevně vybral alespoň na rok svoji novou družku.
(Všechny objevy jsou pořízené mým foťákem a mou rukou.)
