Docela obyčejné letní vzpomínky (fotomatiné)

Léto, to je sluníčko, krásné mraky, osvěžující déšť, pokud vůbec prší a není čtyřicet ve stínu, tak jako letos. A přesto bylo krásné. Výlety, dovolená anebo klidné posezení na zahrádce či v přírodě.  

Květiny se předháněly svojí vůní a hýřily barvami.

 A protože v jednoduchosti je krása, slušelo to náramně i chudobkám.

Podívat se na tu krásu lítalo do zahrádek spousta ptáků.

A nejen podívat, ale hlavně něco sezobnout.

To ovšem nenechalo v klidu jiná domácí zvířata.  " Pojď dolů!"

"Až půjdeš ty nahoru! Ale čekat tu nebudu!"

Jiné kočičí dámy se rozhodly pro trpělivost.

Vždyť kousek nahoře jsou  bezbranní tvorečkové.

Jenže máma, paní kosová, je na stráži.

A nejen ona.

Z jistého úhlu pohledu byly některé květy příjemně tajemné..

A další lovkyně. "Mňau ráno, něco  k snědku by nebylo?"

Zato Alík, to je kliďas, nějaké kočičí starosti na jeho hlavu.

Jen kdyby ho tolik neobtěžovaly všudypřítomné mouchy.

Oranžová přinášela dobrou náladu,

a třešně zrály a lákavě voněly.

Nesmutněme, věřme, že  do příštího léta bude ještě mnoho krásných, těch docela obyčejných zážitků.