Ach ty konce aneb rytířský turnaj v Dětenicích

Sliby se mají plnit, tak přináším poslední zpravodajství z kolbiště u Dětenického zámku, kde se utkali udatní muži v různých soubojích. Pod horou kovového harampádí nebylo vidět nic. Jak to však bylo s tou udatností posuďte sami.

Vida, již přijíždí první chrabrý rytíř.

Někteří se potřebovali dostat do sedla se zvláštní pomůckou.

Ještě doleštit boty.

A již se představuje černý rytíř. 

Soutěžilo se v různých disciplínách, v tomto případě  napíchnutí kroužku za jízdy.

Ještě portrét budoucího vítěze v nadcházejícím souboji s kopím.

Ale to vůbec nevypadá dobře...

... leč divácká tribuna burácela smíchy.

Před klasickým soubojem

Zelený rytíř vyráží do boje, musí být přeci nejlepší.

Ale co to?  Místo aby vítězně objížděl kolem kolbiště, klidně se tu válí po zemi.

V celé výzbroji se vstává bez pomoci opravdu špatně.

Před bojem je třeba se pomodlit.

"Jen počkej!"

"Hele, nech už toho a jdeme na pivo!"

Ve středověké krčmě měli vynikající pivo.

Ale posezení tam bylo poněkud divoké. Tu a tam  proletěla čarodějnice,

kdo se neuměl chovat, ten skončil v láku.

Občas bylo potřeba vyhledat i močkárnu.

Cestou se na kolemjdoucí usmívala podivná ženština.

A ty konce? Ať u rytíře či chasníka byly vždycky stejné.

A zazvonil zvonec a Dětenicím konec.  Předchozí článek naleznete na:

http://sonaprazakova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=598266