To bylo stále řečí o tom, jak se o vánocích všichni mají skvěle. Jo nějakou ňamku jsem dostal. Prý, když budu hodný, bude výlet, celý večer se mluvilo se o kosti. Těšil jsem se.
Jenže všechno bylo nakonec jinak. Vysadili mě s paničkou u nějakého starého, kamenného baráku. No baráku, dobrá trochu většího stavení. Je pravda, že kolem prošla spousta mých kamarádů, ale pořád jsem necítil tu kost.
No řeknu vám, byl to pěkný podraz. Prý jsme se ocitli na hradě, který se jmenuje Kost. Ti mě tedy doběhli, to jim po návratu hned spočítám. A budu prudit tak dlouho, dokud nedostanu odškodné.
Kost, gotický hrad ze 14.století najdeme nedaleko Sobotky v Českém ráji. Jeho okolí je velmi malebné, což je patrné již při výstupu vzhůru ke hradu.
Hrad bylo potřeba řádně bránit.
Vzhledem k mrazivému počasí stráž zřejmě popíjela v místní krčmě.
Na nádvoří byl skromně ozdobený stromeček.
V hradní kapli
už na nás dýchl vánoční čas.
Přesunuli jsme se do zbrojnice, hrad se musel střežit před případnými vetřelci a k tomu bylo potřeba správné nářadí.
Bylo před obědem, někteří hlady téměř šilhali, avšak nebylo jim nic platné, že se stoly jídlem prohýbaly.
Hlad, nehlad, mám slabost pro sklo.
I v další místnosti bylo plno lahůdek, naštěstí pozornost od jídla odvedla galerie obrazů i krásného nábytku.
Cínové nádobí se zajímavými detaily.
Pohled z okna z jedné strany na hradní věž,
z druhé do krásného údolí.
Šatna pro panstvo.
A konečně černá kuchyně, ani tady nic nekáplo k snědku.
Leč pořádek, ten tu tedy byl.
Zásoby se nesměly kazit, proto byly pečlivě uloženy.
Zdá se, že se panstvo chytá k zábavě.
Tady by nikdo skončit nechtěl, psích poznámek pro našeho čtyřnohého kamaráda tu však bylo dost.
Tak nám ty letošní vánoce opět uběhly rychle, doufám, že budeme na ně všichni rádi vzpomínat. A vzpomínat bude i náš čtyřnohý kamarád, který se té své kosti doma konečně dočkal.
