Můj kobereček

poezie z turecka ... (Ankara - Iskenderun - Praha, 2007)

Vidím svůj život jako mozaiku
mozaiku plnou tvarů
mozaiku jako symbol
mozaiku plnou motivů
mozaiku jako talisman

Jaký talisman mám si vzít s sebou
když cesty i mysl jsou pomotané a
jen vzpomínky a stíny vzpomínek
mne mohou obklopit každičký večer
když usínám uprostřed a do té tmy

Když můj den se zrovna proměnuje do nového
když má přítomnost stává se mou minulostí
ukrývám se v iglů mých nejskrytějších představ a
pletu svůj malý kobereček
z nejdrobnějších vzpomínek na uplynulý den

Kobereček z těžké tmavočervené vlny
můj kobereček s drobným vzorem uprostřed
jako tvůj úsměv ta hebká vzpomínka
jako tvůj smích tak nesmazatelná vzpomínka
jeden jako tvoje objetí andělská vzpomínka

Kobereček co pletla jsem minulou noc...
kobereček vzpomínek na dny minulé
jako nejjemnější hedvábné provázky
jako tvá přítomnost a její vřelost
jako tvá měkká moudá slova na hedvábném hlase

Můj kobereček tvůj kobereček vidím
poničený popálený jako kdyby snad někdo
nechal spálit nedávno svázaná vlákna
jediným slovem které by padlo jako žhavý uhlík
na nejpevnější uzlík našeho tajemství...

/pozn: převzato z autorčinných stránek http://luciyanadepraha.blogspot.com a přeloženo zangličtiny/