Fairuz

/o hvězdě nad Bejrútem.../

houpá se na vlnkách

vzpomínek na nedávné časy

co odvál nazpět k sobě

vítr z hor na kopcích severu

houpá se Její hlas

jak krajky na svátečním rukávu

tak jemně a zlehounka

že strach mi nedovolí

nenaslouchat a nenechat se odvát za Ní

houpá se na Jejích melodiích

příběh jaký slyším už tolikrát

a přesto mne do očí vnese

nostalgii s trochou pepře se solí

houpá se moje srdce

když slyším Její zpěv

co možná z nebes se snáší

tak křehce a pomalu

jako nové vločky na sněhu

jako by zázrak se v hudbu proměnil

na Jejích rtech

houpá se hvězdička na nebi

když poslouchá se mnou

až nebeské vlákno uvolní se

a ona se dolů nese

cestou na zem další pochytá

ta zem rázem je pokrytá

houpá se má hlava radostí

a ramena pod vánkem melodie

i rty se rozhoupají

do úsměvu na Tvé tváři

která snad díky těm hvězdám spadaným

naplní přání moje

/Praha-Bejrút, jaro 2006/