Vůně podzimních topolů

Pár řádků. Tok myšlenek a asociací. Podzim nejkrásnější období roku je opět tu. Není to bůhvíco, ale třeba potěší.

Bude to ta melancholie ve vzduchu. To napětí.

To sychravé počasí, které mi tak připomíná nitro.

Vítr, kaluže, mlhy.

Syrovost s jakou se mění a přeci je krásná.

Barvy a zvuky. Tóny a tóny.

Procházky v nichž tonu.

Výlovy rybníků. Promrzlí cyklisté.

Obrazy z letní krajiny.

A mé milované topoly vzdorující hřebenu větru.

Pompézní konec plný pestrosti.

Zima se blíží, cítím to od kostí.

To je také to, co mi po žních zbylo.

Ranní zamrzlé louže křehké jako stěny skleněného sálu.

Mlhy okupující dobré lidi.

Chlad blížící se k nohám.

Odpuštění, že se rouhám.

Podlehnutí nízkým touhám.

A hlavně vůně podzimních topolů.