Že jsou tlustí? Ale oni za to nemůžou!

Kamarád letěl do USA. Radila jsem mu: „Hlavně tam hodně jez a všechno ochutnej!“ Pak jsem si říkala, jestli nejsem na hlavu padlá, radit mu zrovna tohle. Nejsem! Je to Země dobrot!

Američani jsou „velkoryse prostorově řešní“, jak se u nás taktně říká. Není divu! Až ve Státech jsem zjistila, jaké bezuzdné žravosti jsem schopná! Ono není snadné těm svodům odolat…

Početné komunity přistěhovalců ze všech koutů světa daly v USA vzniknout restauracím všech národů. A nejen  to – nejsou to takové ty poevropštělé „číny“, je to autentico realistico! Třeba zrovna ta Asie: Najednou poznáte rozdíl mezi jídlem laoským, vietnamským a čínským. Zjistíte, že indické jídlo je úplně z jiné planety a Malajsie jako by se učila vařit v jiné galaxii. A tak dále a tak dál, mohla bych pokračovat všemi kontinenty, ale nebudu, nejsme v hodině zeměpisu a já věřím ve vaši představivost!

Ke všem těm zahraničním lákadlům mají Američani i kuchyni vlastní. Třeba takový hamburger s hranolky. Zapomeňte na ty mražené miniverze z McDonald's, tohle je jiné jídlo! V restauraci objednaná verze má jiné rozměry, nikdy mrazák neviděla a je to sakra znát! Další trefa do černého jsou různé stejky, žebírka, omelety, sendviče, krocan a kapitola sama pro sebe je americká pizza. 

Těsto tenké, hodně sýra, okraj natřený směsí oleje, česneku a oregana. Já ji chodila kupovat do miniaturní pizzerie patřící muslimům. Čtyři ženy v burkách tam jak pravé Italky vytáčely pizzu za zvuků arabské pop-music. U Alláha, byla božská! (pizza, ne hudba)

A když se krajanovi zasteskne po knedlících? No problem! Já nežila v žádné metropoli, přesto se i v naší oblasti našel ve vísce 40 km vzdálené slovenský šuhaj, který svou garáž přestavěl na česko-polsko-slovenskou restauraci, kde podával svíčkovou jak od babičky a halušky ako od starej mamy. A točil k tomu Plzeň. Dobro došli...

Ke sladkému se nebudu příliš vyjadřovat, jinak zešílím – klíčová hesla jsou: dýňový koláč se šlehačkou, lívanečky s javorovým sirupem a cheesecake. Mňam!

(Dočeti jste až sem, aniž byste museli aspoň jednou do ledničky? Jste dobří, já už tam byla od začátku článku dvakrát.)

A co je na na zámořském jídle nejlepší a zároveň kámen úrazu? Že je to za hubičku. Dát si něco dobrého díru do rozpočtu nezpůsobí. Chuťových svodů je v Americe spousta a restaurace si zakládají na tom, že porce jsou obří. Ve spojení s pohodlným automobilismem dovedeným k té dokonalosti, že si jídlo můžete vyzvednout z kabiny auta, je to zhouba. Jasně, jaký si to uděláš, takový to máš...

Ale já se Amíkům stejně nedivím! Jakpak bychom se asi rozkošatili my Češi, kdybychom žili na takovémhle Ubrousku, prostři se? ;)