- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
u nás byla spartakiáda za odměnu a pro prověřené. neb doma byli samí protistátní živlové, nebyla jsem smutná, že mě nevybrali. čímž jsem byla ještě podezřelejší. ale máš recht, není třeba vylejt s vaničkou i dítě. to, co se děje ve škole teď (žádná výchova, místo na Meresjeva se chodí na odcházení) taky nic moc.
Totalitu jsem zazil drive nez autorka a ruzne akce, o nichz se zminuje, take. V kriketaku na dalku jsem byl lepsi nez v granatu, ale muj granat na cil byl proklate presny. IPCHO jsem nezazil -neznam. To jsem uz byl v zamori a tam zacal poznavat kapitaaalisticke skolstvi v pozdejsich 80.letech pres me vlastni ratolesti. Mel jsem tedy skvelou moznost porovnavat oba systemy.
S vetou "Ale tak nějak mám pocit, že jejich školní výchova nebyla tak úplně od věci." zasadne nesouhlasim. Nase deti miluji zviratka, protoze zviratka mame doma a protoze zdejsi primarky (pripravka - 6.trida) obvykle nejaka zvirata chovaji a deti se uci o ne starat.
Ze se nicim nema plejtvat, ze bez prace nejsou kolace, ze se vyplaci respektovat autoritu a treba nedrazdit pitominkami na triku, ze sportovani je dobre nejen na telo ale i na ducha a ze pomuze k pristupu do elitni skoly, ze se vyplati davat si pozor na zdravi - to se naucily ve skole, doma i ve spolecnosti. Nepotrebovaly socijaaalisticke skolstvi.
PS. a rustinu jsem naposledy pouzil rok po mature.....to uz je hodne let
Když jsem v páté (nebo třetí?) třídě ZŠ začínal s ruštinou, na obalu učebnice byla vyobrazena školní třída s tabulí a na ní byl nápis MUPY MUP. Říkal jsem si, že by to mohla být docela zábava. Netušil jsem, že to znamená "světu mír". Případně jsme malovali zvlněné moře - zkuste si azbukou napsat šišli mišli.
Hezké připomenutí, jen konec Vašeho textu se mi zdá možná až příliš smířlivý. I tak díky.
Zkusila jsem to šišli mišli
Smířlivý konec? No jasně! Chápu, že někdo to může vidět jinak, pokud takhle prožil celá školní léta (už jsme si tu níže porovnávali vzpomínky a fakt je to případ od případu), ale mě to postihlo vlastně jen na tom druhém stupni a pocit zkaženého dětství naštěstí nemám
Tak já jako mladší generace tohle znám jen z vyprávění rodičů, ale pobavilo a poučilo, díky a karma!
I když je pravda, že si pamatuju jak jsme ještě ve školce a v první třídě museli na tělák nosit bílý trička a ty pitomý modrý kalhotky-trenýrky, který jsem nesnášela. A maminy nám na kapsy musely vyšít značky, abysme si je náhodou nepopletly. Já měla jablíčko, který vypadalo dost mizerně. Naštěstí to pak zrušili. Co ovšem přečká každou dobu je UHO, zdá se býti naprosto nezničitelným a stále oblíbeným prvkem školních jídelen.
A nakonec - dodatečně všechno nej k narozeninám, Tino (jak jsem v diskuzi vyčetla). Doufám, že oslavy budou řádné, si je zasloužíte
Díky moc jo jo, modrý trenky s kapsičkou na prdítku jsem taky nenáviděla, i jarmily... oslavy se zatím daří, obávám se, že tentokrát to bude na seriál
Tak to mě těší, zlato víš, na co jsem si ještě vzpomněla? Na nápravák! V první třídě jsem u doktorky stála, div se mi páteř nezlomila, abych tam nemusela, protože to byla potupa prvního řádu. Co bych za to dneska dala! Na srazu základky ti, co tam chodili, kráčeli hrdě jak králové, zato my ostatní jsme zkroucený jak paragrafy...
...na poupata si vzpomínám, chodil jsme s kámošem pravidelně sedovat nácviky kvůli jedné cvičence, říkali jsme jí Remoska, podle nějakýho filmu ( ... remoska je nástroj přeměn), brala to chudák děsně vážně, nakonec se dostala i na Strahov...
... s odstupem času najde člověk pozitiva na všem, i na té ruštině... ale přízvuk máte děsnej: zabýla, Solanová, zabýla! ...jasný?!!!
Já ne - ztratil se při jednom stěhování. Moje maminka ráda ztrácí věci při stěhování. Ztratila například můj odznáček, šátek, legitimaci, Zápisník Jisker i KPZ. To moje křestní šatičky a svíčka se neztratí. Asi lehce eliminační náhody
Sice mne minula Spartakiada a podobne lahudky, ale matne pamatuji partyzanske hry atd. Skvele napsano (ostatne, to je samozrejme) a dekuji za nostalgickou vzpominku. Ne vse bylo za tech skol komousu tak spatne, ale reknu vam na rovinu, pestitelske prace a dilny byly jeste horsi trest nez to sbirani hermanku ci lipy a papiru...
Cítím to stejně Mě spartakiáda neminula, a to ani navzdory faktu, že jsem byla o hlavu vyšší než ostatní poupata. Ale měla jsem dres a tu báječnou čelenku!
Pyšte, pyšte dál Tino, moc dobře se to čte. Málokdo tady má takový smysl pro humor. Vždycky mi to zvedne náladu...
jsem těch z pohledu dnešního zpětného zrcátka "úsměvných blbinek", zažil podstatně více. Tehdy to bylo státně i profilově veledůležité, dnes nám to vyvolává, pokud jsme nebyli mezi postiženými, nostalgický úsměv nad celkem pokud jsme měli smysl pro humor, zábavně prožitou částí života. Škoda těch roků, tedy myslím biologických, aby si blogeři napadači nemysleli, že mi chybí tehdejší režim.
Já myslím, že každá zkušenost je dobrá a tohle zkušenost byla jak říkám v závěru článku: Jsem ráda, že jsem to prožila takhle - vzhledem k tomu, že jsem v tom věku nevěděla, že se dá žít jinak, mi to nepřišlo divný nebo špatný. A když už je po všem, proč se nad tím rozčilovat?