opet palec nahoru,

, tentokrat tedy zdaleka nejen za clanek, Tino

Re: opet palec nahoru,

Jé, díky, od vás je to kapku profesní, že? Tak dabldíky kdyby nedejbože něco, tak já vás zachráním

Dobré...

já vím, že zásadní je (a věřím si, že bych to zvládl) zavolat 112 a co možná nejpřesněji podat zásadní informace (hlavně co se stalo, kde a jak na tom jsou zůčastnění). Aktivní zdravotní pomoc jsem nezkoušel, takže nevím, ale v tomto si zrovna 2x nevěřím.

Jinak se musím přiznat, že jsem taky latentní vrah/mrtvola. Už několikrát jsem se přistihl, že jedu unavený, ale nezastavil jsem a neodpočinul s tím, že "už tam skoro jsem, teď to už nestojí za to"

Re: Dobré...

Potřebujete na palubu Ančí nebo mého bratra. To jsou dva specialisti na posledních 10 kilometrů. Už tam skoro jsme a pes najednou potřebuje čůrat nebo brácha nutně potřebuje ještě na tenhle hrad  občas je to otravný, ale asi bezpečný

Obdiv

Máte můj obdiv a díky

Re: Obdiv

Já děkuju vám

Zažil jsem něco podobného ....... též jsem tam byl první

bohužel to bylo mnohonásobně drsnější a smutnější

Re: Zažil jsem něco podobného ....... též jsem tam byl první

Jé, tak to je mi vás líto. Já děkuju osudu, že tam byli všichni živí. Nevím, jak jste to rozdejchával vy, ale já bych z toho nespala hodně dlouho...

.

Re: .

Ď, od vás to obzvlášť těší

Trochu smutné, logicky,

ale moc hezké. Vlastně také logicky

Re: Trochu smutné, logicky,

Tak díky logicky

To je ale pech

nachomýtnout se k nehodě! No aspoň, že to dobře dopadlo, záchranářko  

Re: To je ale pech

Čoveče, já to ani moc za pech nepovažuju - zdrželo nás to jen půl hodinky, někomu jsme pomohli a byli trochu užitečný, člověk si zas něco vyzkouší na vlastní kůži a něco se naučí... a hlavně, jak říkáš, na tu bídu to celkem dobře dopadlo. Pět z pěti obětí nehody při vědomí, čtyři z nich běhali po svých a HLAVNĚ! - ty děti že byly v pořádku, ti teda povím Ale jet o pár vteřin dřív, taky jsme v tom pangejtu mohli bejt my, žeo...

Ze Severni Moravy do Jižních Čech

za dne, neprší, celkem tak 300 km..... No nevím, jestli jde o syndrom posledních 10km. To je spíš o cestách 1000 km do Chorvatska, ne? Jinak ale pěknej článek.

Re: Ze Severni Moravy do Jižních Čech

Posledních 10km musí urazit všichni. A všichni se už vidí v cíli.

Brrr...

Týno, všechny palce nahoru za zachování klidu a za statečnost. Ne každý by to tak zvládl.

O syndromu jsem dosud neslyšela, ale určitě to dává smysl. Nedávno jsme se vraceli domů z asi 22hodinové jízdy. Bylo časně ráno a tak prázdná dálnice. Jenom díky tomu přejezd přes 4 pruhy, z nejpomalejšího pruhu do prostředních svodidel při 130km rychosti, odneslo jenom auto. Manžel se stačil probudit a jakž takž přibrzdil. Byli jsme asi 30km od domova. Už jsme zrkátka chtěli být doma ...

Když se klíží oči, ani kafe, ani energické nápoje či prášky, vás nezachrání. Zastavit a dát si aspon 15minutového šlofíka, je jediné řešení. Jezděte opatrně, hlavně ted o prázdninách.

Re: Brrr...

Jj, ten syndrom je klasika a známá věc. Autorka je ale dobrá.

,,Až bude v televizi Besip, nepřepínejte na jiný kanál..."

Besip mi dal do života, že ženy podnikatelky jsou svině a když někdo pojede 60km/h v obci, tak mu někdo hodí pod kola dítě.

Re: ,,Až bude v televizi Besip, nepřepínejte na jiný kanál...

Tož, co vám na to říct... asi že si ze všeho dovedete vybrat to nejlepší...?