Projít se v botách Michaela Jacksona

„Jéé, ten byl fajn! To jsem vůbec nevěděla!“ Reakce mé kolegyně na MJ poté, co shlédla film This Is It. Zjistila jsem, že co člověk, to názor. Nebo předsudek.

Kolegyně Maruška je dáma ve věku mé maminky a k lístkům na tenhle biják se dostala kuriózní náhodou: Vyhrála je coby vylosovaná hokejová fanynka. Zaťala zuby, požádala tři kamarádky, aby ji podpíraly, a vypravila se do kina, ať vstupenky nepřijdou na zmar. Co si budem nalhávat, její názor na Michaela Jacksona by se dal shrnout do hesla „Ten divnej skandálista, co ho žraly moje děti“.

(Pro toho, kdo neviděl: Film This Is It je doumentární snímek o přípravě posledního turné Michaela Jacksona. Toho, co už nestihl odehrát. MJ v něm stále dokola piluje k naprosté dokonalosti tanec i zpěv a svým tenkým hláskem trpělivě opravuje kapelu i tanečníky se zdůvodněním, že pro fanoušky to musí být dokonalé. Chvílemi je na něm znát stres a vyčerpání, ale ke všem kolem sebe se stále chová nesmírně zdvořile.)

Maruška na strávení toho, co viděla, potřebovala celou noc. Druhý den jsme si o tom povídaly. Byla hrozně překvapená, že MJ nebyl nafoukanej blbeček chovající se jako rozmazlená superstar. Bylo zřejmé, že krále popu zná jen z útržků bulvárních zpráv. Nejsem  skalní fanoušek MJ, ale jeho zvláštní život jsem sledovala, tak jsme se o něm trochu pobavily.

Povídala jsem jí o úrazech a nemocech, kterými MJ trpěl, třeba kožním vitiligu, kvůli kterému mu bledla kůže, o popáleninách při natáčení pro Pepsi, po kterých podstoupil první plastiky, nebo o plicní chorobě, kvůli které nosil roušku. Jasně, že to byl výstředník, který toho na sobě napáchal dost, ale zdaleka ne všechno bylo tak, jak bulvár psal. Říkala jsem jí o dětství stráveném pod otcovým drilem a vedením ke kariéře tak důsledným, že na nic jiného nebyl čas. Když tím pádem zůstal dítětem, jak se měl bavit, jít s chlapy na pivo? Neblázněte… Ne, mezi dětmi byl mezi svými. A pak samozřejmě to slavné zneužití: Existuje záznam výroku otce toho chlapce, kde pan tatínek jásá, jak tu černou hubu oškube o balík, i kdyby měl vlastního syna „poupravit“ drogou pro výpověď u soudu, což pak také učinil. Takže kdo vlastně tenkrát to dítě zneužil? Takovýchhle držkopádů bylo v jeho životě nepřeberně, bulvár se staral zdatně a MJ nebyl právě nejšikovnější sebeobránce…

Jó, není sranda žít takovýhle život! Asi není ani sranda si to představit - jak říkají Angličané, „projít se v jeho botách“, i když slavný moonwalk zkusil snad každý z nás. Maruška, matka tří dospělých dětí, si sama povzdechla, že by žádnému z nich život pod mikroskopem bulváru plný nemocí a závisti nepřála. Michael takový život žil. A přes to všechno zůstal zdvořilý, oddaný svým fanouškům a ještě dělal charitu a věnoval se humanitárním akcím. Cool, žejo?

Michael Jackson je v mé mysli ve stejné kolonce jako třeba Marylin Monroe. Věčné děti, bité svou slávou, nepochopené a nechápající. Tak buďme rádi za svůj obyčejný život a užívejme si toho báječného, co tu po sobě nechali. Něco mi říká, že jejich hvězdy budou zářit dlouho!

Věnováno mým přítelkyním Kamile, Lence a jejich kamarádkám fanynkám, jejichž majklovský taneční projekt na podporu opuštěným dětem mě nadchl. Holky, MJ na Vás byl tam nahoře pyšný – za tanec, charitu i hodiny tvrdé práce. Bravo!

http://www.youtube.com/watch?v=ZD3dArkspt8