Které české šlágry letí v Azerbajdžánu

Věděli jste, že v Azerbajdžánu žijí lidé, kteří se snaží naučit česky, aniž by chtěli jet do Čech? Muslimové, kteří se dobrovolně učí Ř? Já ne - zjistila jsem to až tam a spadla mi brada, až to bouchlo o zem!

Azerští bohemisté

V Baku stojí obrovská jazyková univerzita, na níž od pondělí do pátku bifluje osm tisíc studentů angličtinu, němčinu, ale i třeba čínštinu nebo češtinu. Taková instituce je v zemi, jejíž obyvatelé za hranice všedních dnů / vlastního státu téměř necestují, DOST DIVNÁ!

O čem to je: Diplom v Azerbajdžánu je důležítý, ať je z jakéhokoliv oboru. Takže studenti berou, co je. To ovšem neznamená, že by to nebrali vážně! Azerský student je schopen zažrat se i do studia historie háčkovaných deček ve finských fjordech, pokud se takovému oboru jednou upsal!

Navštěvy hodin skupinky češtinářů jsem si nesmírně užívala. Byla jsem první rodilý mluvčí, kterého za svůj život viděli. Živý důkaz, že to, co se učí, není latina nebo kanadský žertík jejich učitelky. Mluvila jsem po-ma-lu, zře-tel-ně a spi-so-vně, a oni seděli s očima a ústy dokořán a kývali nadšeně hlavami.

Jejich čeština byla docela dobrá! Povídali jsme si o všem možném, typický rozhovor se odvíjel takto:

Student: „Jak se vám líbí naše hudba?“

Já: „Líbí se mi moc, je pro mě velmi exotická!“

Student: „Pro nás vaše také.“

Hudba pro ně byla důležitá, zpívali jsme pokaždé. Začali jsme naší státní hymnou. Měli předtištěný text a na CD instrumentální verzi a stále se jim nedařilo napasovat to na sebe. Zvládli jsme to, jen jsem naši nejmilejší píseň musela zprznit tím, že jsem foneticky na tabuli napsala problémové partie:

„Voda hú-ú-čí po luči-hi-nách, bory šu-hu-mí-hí pó-ho skalí-nááách...“

Také uměli Ach, synku synku. Tu pro změnu měli jen na CD a potřebovali vysvětlit text - nechápali „doma lysý“ a „orál jsem, orál, ale málo“ :D

Byli báječní, moc ráda na ně vzpomínám, a jestli tohle náhodou čtou, srdečně je zdravím! A o kterou píseň jsem jejich repertoár obohatila já? No přeci:

„Có jsté hásíčí, có jsté dělálí...“

Pevně doufám, že zní v Baku dodnes! :)