Kolo ne! Kolo, prosím, NE!!

Jste-li zoufalí z toho, že vám něco strašně nejde, zvednu vám náladu: Neumím totiž jezdit na kole. Pokusy proběhly tři, jeden jedlejší než druhý. Chcete se pobavit? Posaďte mě na bicykl - cirkusový medvěd je proti mně nudný amatér!

Když jsem byla malá a měla dlouhou chvíli, bylo mi vždy doporučeno: „Tak namaluj hezký obrázek. Nebo si něco přečti.“ Ale o ježdění na kole nikdy řeč nebyla. Pak, když mi bylo asi osm, mi maminka zakoupila Pionýra a první pokus začal.

Za barákem jsem se vydrápala na kolo a okamžitě z něj zase spadla. Pak jsem nasedla znovu a spadla i s kolem. Nakonec jsem se nějak uhnízdila a rozjela se. Maminka snaživě běžela vedle kola a držela je za sedlo, aby ho v pravý okamžik mohla pustit a pochválit mě. Pravý okamžik nikdy nenastal a maminka se mnou proběhala půl odpoledne sem tam jako šílenec. Zato nastalo nesčetně okamžiků levých, takže domů jsme šly naprosto vyčerpané, já otlučená, maminka o pár kil lehčí.

Další pokus probíhal o dva roky později na dvoře známých. To už jsem měla vypěstovaný mindrák a svolila k tréninku jen za podmínky, že mě nechají o samotě a nebudou se dívat. Tentokrát roli stabilizátoru plnila zeď: jezdila jsem – ne, jízda se tomu říct nedá – ploužila jsem se kolmo kolem zdi stylem „levou rukou řídím, pravou se přidržuju zdi“. Samozřejmě doprovodný efekt byl, že jsem neustále padala ke straně a vlastně jednou nohou šla po zemi. Chytrá horákyně jak vyšitá, jede-nejede. Nevím, jestli ostatní tenkrát slib dodrželi, ale jisté je, že jestli se zpoza záclony tajně dívali, museli se válet po zemi smíchy z toho, jak jsem se tam snaživě belhala a vplétala se do kola jak nametený pavouk :D

Poslední pokus podnikl v mých 24 letech můj novomanžel, který tvrdil, že mě naučí jezdit silou své lásky. Trvalo to dvě hodiny, pak jsem mu zničila kolo. Po skončení výuky jsme byli zralí na rozvod, psychiatra a láhev whiskey. Podnikli jsme jen to třetí, a začali spolu radši chodit do kina. To zvládám v pohodě a bez úrazu :)

Aby nedošlo k mýlce: Já jsem to nevzdala! Jednoho dne se vzmužím a naučím se to! Ale prostě si říkám, že dokud se zcela nezhojily šrámy na mém egu od minule, pravý čas na další pokus ještě nenazrál... :D

Do té doby vám půjčím dobrou knížku, namaluju obrázek, upletu svetr nebo napíšu blog.

Ale kolo ne. Kolo, prosím, NE!