Když se z mužů stanou ženy

jsou mé nervy ohroženy! Mí kolegové spustili jakýsi experiment výměny rolí a vydali se ženskou cestou. Asi z toho brzy skončím v blázinci!

Prvních 16 pracovních let jsem strávila v převážně v dámské společnosti. Našlo se tam i  pár prima holek, ale shrnuto podtrženo - slepičince snáším špatně. Přijde vám ten výraz silný? Ale vůbec ne! Vysoká koncentrace žen by měla být označena za rizikový pracovní faktor. Jeden příklad za všechny:

V jednom místě, kam jsem nastoupila jako mládě, jsem měla dvě kolegyně, které tam spolu pracovaly 25 let, z nichž 15 spolu nemluvily. Zdroj jejich sporu si už nepamatoval nikdo, snad ani ony samy ne, ale prostě se nenáviděly a basta fidli! Stala jsem se jejich záznamníkem vzkazů a vrbou na drby. Vydržela jsem to třičtvrtě roku a pak jsem práskla do bot... Ale to je extrém. Nicméně intriky, pomluvy, zlomyslnosti, závistivé výlevy a podobné kokodáky byly na denním pořádku téměř všude...

Pak přišel obrat o 180 stupňů: Nastoupila jsem do firmy, ve které byla drtivá přesilovka 20 mužů na tři ženy. Rázem jsem si připadala jak v nebi! Chlapi neřešili kraviny, byli milí, zábavní a osvěžujícím způsobem přímí. Pracovní srážky se řešily systémem „tímhle jsi mi zvedl tlak“... „dobrý, sorry“ a věc byla vyřešena bez dalších vlekoucích se psychodramat. Platonicky jsem si je zamilovala všechny - ráj na zemi!

A pak dopadla jako meteorit krize, zredukoval se počet zaměstnanců, kluků zůstalo jen šest a těsnější pracovní kontakt zřejmě rozpoutal jejich drůbeží peklo! Začalo to plíživě, takže jsem to nejdřív ani nezaznamenala, ale najednou to tu bylo. Od vážných témat se dostali k rozebírání úplných hovadin a leckdy strčí do kapsy mé bývalé kolegyně. Pánové si vzájemně drbou hlavy jako profesionální kvočny! Proboha, proč?! Do mého ráje se vplížil had se zobákem a hřebínkem na hlavě a z mých chlapů se staly ženy! POMOC!

Kde na to berou čas, když jim přibylo dvakrát tolik práce, je mi záhadou. Někteří tím trpí víc, někteří míň. V podstatě se mě to netýká, ale kyselé obličeje a pocit dusného kurníku mě v práci pronásledují jak slepičí trus přilepený na botě.

Jestli tohle čtou, asi jim zvednu mandle. A poví si to mezi sebou. A možná je to zas spojí. Jestli to splní účel, klidně budu chvíli za tu zlou. Hlavně aby se mé "kolegyně" přestaly hádat a staly se zase těmi skvělými muži!

Pánové, nechte toho, vždyť já už si ze zoufalství začnánám škubat peří! ;)