K noze! K NOZE!! Fuj je to, fuj!! FUUUJ!!!

Máte-li bígla, určitě jste se v nadpisu poznali. Tenhle pes má jasný životní program: Zdrhat a přežírat se! Okolo toho se vše točí. Z vaší kuchyně se stane holokuchyň, z odpadkového koše trezor a na skříňku na psí žrádlo brzy instalujete petlici s těžkým zámkem. Vaše plíce se dostanou do formy neustálým hulákáním „Ke mně! KE MNĚ!!“ a stejně tak vaše lýtka, protože se hodně nahledáte. Bíglové milují výlety a je jim fuk, jestli jdete taky!

Když jsem si šla svou fenku vyzvednout, měla jsem jasno: Bude se jmenovat Anna, Ančí. V chovné stanici jsem si sedla na bobek dva metry od chumlu malých tříbarevných slečen a zavolala: „Ančí!“ Jedna se okamžitě oddělila a přiběhla ke mně. Bylo vybráno. A to bylo, přátelé, poprvé a naposledy, co moje bigina okamžitě přiběhla na zavolání!

Zjištění, že venku můj pes poslouchá nerad a velmi to závisí na tom, zda mám v kapse granule, se dostavilo rychle. Granule je pro bígla totéž, co pro Golema šém - taky je kulatá, vkládá se do hlavy a objekt pak plní příkazy (relativně). Když ale šémům na začátku procházky neudělám náležitou reklamu, do deseti minut Ančí přilepí čumák k zemi a v tomto vysavačovém postoji se odstopuje kamkoliv, kde se dá něco sežrat. Svým způsobem je to usnadnění při hledání uprchlíka, protože pátrat jdete vždy nejdřív k nejbližším popelnicím a hospodě. Například v restauraci Jelení skok nás dobře znají, už jsem tam platila za Ančí útratu. Vběhla dovnitř, neomylně rozrazila lítačky do kuchyně a než si jí někdo všiml a stihl zareagovat, udělala si radost pěti šnycly mit kartoflsalát čekajícími na nějaké Němce.

Touha bígla po jídle je bezmezná a je pro ně schopen neuvěřitelných kousků. Do nejdelší smrti nezapomenu na telefonát našeho psího hlídače, u kterého Anna dlela, zatímco jsme odpočívali na dovolené. Pan Socha měl před svatbou. Přesněji řečeno, den před svatbou, když volal. Sdělil mi, že Ančí bloumala po kuchyni (kde taky jinde), když jí konečně došlo, kde se skrývá pravý poklad dne: Na digestoři bylo plato vajec. Vyskočila na lavici, z lavice na stůl, ze stolu na linku, tam se postavila na zadní a shodila plato na zem. Šla po žloutcích. Všechna vejce pečlivě „otevřela“ a žloutky zkonzumovala. Poté se rozhlédla, a aby bílky nějak smysluplně využila, strhla do nich čerstvě vyprané prádlo ze sušáku a udělala si pelíšek. Pan Socha mi ledovým hlasem sdělil, že jeho nastávající při pohledu na spoušť chytla hysterák a že jestli si ho zítra nevezme, osobně mého psa uškrtí. Ale dopadlo to dobře, vzali se a Anna to přežila :)

Ančí mi vždycky ukáže jako neomylný kulinářský průvodce, kde se děje něco zajímavého. Stačí ztratit na chvíli pozornost, Anna vezme roha a člověk ji vždycky najde u zdroje. Na vsi už mě dvakrát dovedla na zabijačku a jednou na horách jsem ji našla na dvorku jakési samoty, kde pán na špalku odsekával rybám hlavy a házel je do rozesmáté tlamy mého nevybíravého psa. Bíglové jsou stopaři s extrémně vyvinutým čichem. Když jsem přiletěla do Austrálie a na letišti uviděla bígly s označením Služební pes, jak čenichají kolem zavazadel a bonzují každého, kdo má v kufru tabulku čokolády nebo pytlík oříšků, musela jsem se smát! No vida, jak se dá neřest zužitkovat!

Znám bíglaře, kteří neustáli srdceryvné žebrání a vykrmili svého pejska do podoby válečku. Také znám bíglaře, jimž po pár útěcích definitivně selhaly nervy a trajdají po lese se svým trikolorem na prádelní šňůře. Znám dívku, jejíž fenka Abby byla přejmenována na Piškůtek, protože to je jediné heslo, na které slyší. Ale neznám chovatele bígla, který by svého psa vyměnil. Bígl je líbezný pejsek, vzhledem plyšák, povahou mírumilovný pacifista a chováním osobitý anarchista, se kterým si užijete spoustu psiny a každý trapas vám bude prominut, protože bígl okouzlí každého kolemjdoucího, zatímco mu krade rohlíky z igelitky.

Nudíte se? Nekupujte medvídka mývala – kupte si bígla! :¤)