Ještě, že se toho náš děda nedožil.

Můj děda byl mlynář. Vyučil se, naučil, vysloužil a zasloužil si a proto pro něj Mlynář byl titul, na který byl hrdý a cítil závazek nedělat mu ostudu. 

Možná je dobře, že se děda nedožil událostí letošního roku, který, zdá se, proběhne ve znamení devalvace titulů. Prezidentská amnestie by ho asi nepotěšila, ale hlavně by se podivil premiérovi, který kontrasignoval a pak se z toho vykrucoval.

Nevím, co by řekl na to, že pán, který zaslouženě po letech práce aspiruje na titul profesora, vyvádí blbiny jak sedmnáctiletý rebel. Taky nevím, co by řekl na to, že se prezident, který toho nezbedného hubatého pána odmítá jmenovat, motá kolem korunovačních klenotů jak Maďar v kukuřici. Asi by řekl "Jeden za osmnáct, druhej bez dvou za dvacet."

Je možné, že po tom, co by si vyslechl v předvolební kampani od naší bývalé první dámy, by nesouhlasně zavrtěl hlavou nad nápadem udělat z Livie Klausové naši reprezentantku na Slovensku. A je téměř jisté, že by nebyl potěšen trestně stíhanými politiky.

Děda byl stará škola. Věřil, že když něco řekne, nebo dokonce podepíše, má si za tím stát. Že s titulem nepřichází jen výhody, ale i zodpovědnost, i když je to „jen“ ten Mlynář. A že když někdo tvrdě pracuje a získá významný titul, stává se elitou národa, která by měla udávat dobrý tón chování.

Zdá se, že nám tu běhá spousta jedinců, kteří to vidí jinak. Svým chováním úspěšně pracují na tom, aby tituly jako Prezident, Premiér, Velvyslanec, Poslanec nebo Profesor znamenaly míň a míň. Škoda.

Co by na to děda řekl? Možná, že by mi vysvětlil, že s výjimkou toho profesora si asi lidé k těm titulům nevyšlapali cestičku dost trnitou, aby vážnost svého postavení chápali.
A že mám věřit v „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“

Tak já teda budu doufat. A mezitím si budu dál vážit těch novodobých mlynářů, kteří pořád ještě chápou, že důstojnost má něco do sebe. V podhradí jich je naštěstí ještě dost ;)