Ještě, že máme výtažek z perel…

…a kyselinu hyaluronovou. A přípravek na mytí rendlíků, který je „nepřekonatelně perfektní“. A pišingry pro teenagery, se kterými „nikdy nejsou sami“. Páni, ti to na nás hrnou!

Dětství a dospívání jsem strávila zmítáním se mezi panem Vajíčkem nabízejícím kyselé zelí a reklamami na západoněmecké ARD, kde všechno bylo úžasně technicolorové a pro nás absolutně nedostupné. Reklamu jsem tedy řešit nemusela, protože obojí bylo mimo.

Ale dnes je to jinak. Technicolor se koná na mé obrazovce a obzvláště komerční stanice se zvýšením hladiny zvuku při reklamních blocích starají o to, abych neprošvihla nějakou důležitou informaci, která by můj život mohla změnit, jak jinak, k lepšímu. Nevadí mi to – patří to k době. Jen mě občas zaráží, jak zadavatelé či tvůrci reklam dělají z diváka hlupáka.

Jistě, jsou i reklamy inteligentní a vtipné! Ale většinou mám pocit, že v reklamní agentuře je nějaká šarže, nazývejme ho Tupič – člověk, který stojí nad kreativním týmem a stále dokola řve: „Zjednodušit! Zjed-no-du-šit! Musí tomu rozumět každý, KAŽDÝ! I ten největší trouba v týhle republice! Vtipy si nechte na divadlo, já chci INFORMACI! A udělejte to krátký, ať je to levný, jasný?! Žádný zbytečný vopičárny!“ Z čehož pak vznikají třicetivteřinové perly typu „…lepší, než druhý nejprodávanější čistící prostředek na trhu, opakuji, lepší, než druhý nejprodávanější čistící prostředek na trhu…“, podceňující vkus i inteligenci diváka.

Když se nějaká chytrá reklama vynoří, ráda na ni číhám nebo po ní pátrám na internetu. Vděčně vzpomínám na reklamu na výstavu Mnichovská dohoda v Národním muzeu, na Bóbika nebo zlaté prasátko Kofoly. A pak, že to u nás nejde!

A proto mi dnes dovolte vzkázat obchodu XXX Lutz (ta ta ta ta), že k nim nikdy nepřijdu nakupovat, protože mě jejich reklama málem dostala do hrobu, a naopak společnosti Vodafone, že u nich zůstanu dál, protože jejich telefonující si vánoční stromečky mě o loňském adventu mezi těmi kloubními přípravky a povinnými ručeními vždy mile osvěžily ;)