Jak Ježíš a Ježíšek u muslimů definitivně skončili.

Nejsem teolog ani pedagog, takže hodinu o českých svátcích jsem asi od začátku chytla za špatnej konec - v mém podání z toho vylezl solidní prasopes!

Vysvětlete hihňajícím se adolescentům v Azerbajdžánu něco, co je založeno na odlišné víře, a zapotíte se jak ta pověstná vrátka od chléva. Azeři se naštěstí k muslimské víře staví vlažně, tak mi aspoň nedali na budku, když už jim to hlava nebrala...

„Vy nemáte Santu?“ Ne, my máme Ježíška. Jak prý vypadá. Inu, nevypadá. (Alespoň za mých dětských let nevypadal, dnes už je ztvárněn, asi z marketingových důvodů). Ježíšek je Ježíš jako batole, to, co ho Marie drží v náručí. Ale při rozdávání dárků ho nikdo nikdy neviděl. Černé oči se hromadně vykulily: "Takže vám dárky nosí neviditelné létající mimino?" Začala jsem ztrácet půdu pod nohama a poprvé v životě litovala, že nemáme Santu - jednoduše bych zapřáhla soby a opustila debatu přes Severní pól.

Pak přišel na řadu půst. „A to zlaté prasátko už někdo viděl?“ Ne, neviděl. (Leda pod vlivem alkoholu, ale veselé historky ze dna láhve u muslimů moc nefrčí...) Uvědomovala jsem si, že náš národ díky mně začíná azerským studentům asi jevit čím dál zvláštněji - české tradice jsou založeny na neviditelných jevech...

Strčila jsem rychle Ježíška a prasátko zpátky do šuplíku a vytasila se s hmatatelnějšími atributy našich vánoc. Stromeček, cukroví, kapr, krájení jablka i lití olova sklidily úspěch. Takže za vánoce, počítám, tak 7 bodů z 10.

Tak, a teď velikonoce. Ježíš vstal z mrtvých. „Který? Ten, co byl v mládí neviditelný a nosil vám dárky?“ Uf, jo, přesně ten... Kdybych byla příkladný křesťan, určitě bych z toho vybruslila s větší elegancí, ale mně došla pára rychle, tak jsem raději zas přešaltovala na tradice. Ovšem OUVEJ s pomlázkou a šupáním! Ačkoliv jsem se je snažila přesvědčit o tom, že se jedná o symbolický akt, vytvořili si asi představu, že čeští muži rituálně pletou biče z přírodních materiálů a těmi pak své ženy slavnostně řežou. Říkala jsem: „Ale ne, to dělají hlavně děti...“ Takovéhle sadistické praktiky už od dětství?!! To jsem to teda vylepšila - až kraslice to částečně vyžehlily, ačkoliv moc nechápali, proč mám jako ženská ještě někomu něco dávat za to, že mě tloukl. (To jsem taky nikdy nepochopila, proto od letošních velikonoc navrhuju změnu: za pomlázku koupí každý chlap své ženské něco nového, aby ji nepokakal beránek. Dobrý, ne?!)

Nejsem teolog ani pedagog. Asi jsem se do těchto vod vůbec neměla pouštět, ale bylo to na žádost paní učitelky. Po hodině ke mně přišla a když viděla, jak jsem zdrchaná, řekla: „Nic si z toho nedělejte, já dopadla úplně stejně.“

Jsme za divné u Azerů, dudlaj dudlaj dudlajdá, Ježíšku, panáčku, neumím tě vysvětliti,Ježíšku, panáčku, oni tě tam nechápou.“

A teď mě omluvte - jdu odtáhnout svého chlapa na nákupy, aby odčinil formou beránčího nákupu ten ranní nářez ;)