Ančí, sundej si ten kožich, potřebuju ho vyprat.

Moje fenka Anna by kožich na zip asi fakt ocenila. Vodu totiž považuje výhradně za nápoj a každý můj pokus strčit jí do ní cokoliv jiného než čumák trestá vzpourou, po které je nutno vymalovat byt.

Typické týrané zvíře: Vykoupaná Anna

"Počasí, že by psa nevyhnal" u nás znamená i mírný mrholení. Už jako tříměsíční junior se Ančí pečlivě vyhýbala všem loužím. Bylo srandovní pozorovat malý štěně, jak opatrně našlapuje mezi kalužemi, aby si nenamočilo svoje bílý ponožky, a úzkostně kníká, když neví kudy kam. Chválila jsem ji tenkrát horem dolem, jaká je šikovná, že nechodí domů zmalovaná jak prase.

Ach, já bláhová.

To, že Anna vodou pohrdá, ale zetlelou mrtvolku šneka ocení, jsem zjistila brzy. Má roztomilá plyšová holčička se jednoho dne zaníceně zaměřila na kus trávníku, provedla packou náležitou přípravu, pak se s blaženým výrazem převrátila parakotoulem na záda a za divokého mávání všemi čtyřmi v luftu se vyválela v tom nejhorším svinčíku, co se ten rok urodil.

Následy byly strašlivé. Výtah smrděl ještě druhej den, Anna ještě tejden. A to navzdory následnému očistci. Umýt Annu je výzva, která by se hodila do pořadu Těžká dřina. Anna odmítá vstoupit do koupelny. Je-li umístěna do vany, vyčká pouze pár vteřin nutných k rozmočení toho fujtajblu, co už na ní uschnul, aby se jí při následném úniku povedlo rozmazat ho co nejvíc po mně i po bytě. Skok z vany bývá proveden neelegantně a bezohledně. Skokan je dopaden díky nepřehlédnutelným stopám pachovým i vizuálním, seřván za uchýlení se do čerstvě povlečené postele a znovu odvlečen za obojek do koupelny, tentokrát do sprchového koutu, odkud není úniku. Tam se s ní zavřu a ignoruju její jekot i to zvonění a pozdvižení za dveřmi bytu. Znatelně rozpoznávám hlas pana Srstky a slova "týrání zvířat".

Co se rybníka týče, opouští Anna břeh zásadně jen v měsících, kdy je vodní plocha zamrzlá. Ponořit se do vody jí připadá nelogické a v prioritách má jasno. Kdysi jsem se snažila využít její bezedné žravosti a házela jí granule do vody, ale po třech kouscích získaných panickou čubičkou Anna usoudila, že by to muselo bejt něco sakra lepšího, než granule, aby kvůli tomu plavala, a vybodla se mi na to.

Když v největším pařáku Anna přeci jen vezme vodu na milost, je jak paní lékárníková: Opatrně z břehu packou vyzkouší teplotu, pak rozvážně vstoupí do vody a jakmile jí voda sahá po bříško, bere zpátečku. Čili vodou se prochází, asi tak metr od břehu, s výrazem posvátné hrůzy a zvláštním bručením pod fousy, kterým si asi dodává kuráž. Díky tomu si vysloužila přezdívku Vodochod. 

Ne, Annu nenalákáte ani na fontánu, ani na romantický jez, ani na křišťálovou studánku, která je dostatečně velká, aby do ní mohla spadnout. Voda je pro ni FUJ a tím to hasne. Ale na koupák chodí náhodou moc ráda! Tyjo, takovejch nehlídanejch tašek se svačinama...! ;))