Zimbardův vězeňský experiment prožil za socializmu každý mladý muž jako "voják základní služby". Zavřeli vás na dva roky také do "vězení" kasáren odkud jste nemohli utéct, nedovolali jste se spravedlnosti. A těmi Zimbardovými "dozorci" nebyli profesionální důstojníci - vaši velitelé. To byli sice "gumy", co vás buzerovali, ale neterorizovali. Zimbardův experiment si vytvářeli zcela přirozeně sami vojáci základní služby, takzavou "mazáckou vojnou". Ochotně se dělili na "bažanty", "půlročáky" a "mazáky". A mazáci si mohli vůči "nižším kastám" dovolit všechno. A velmi rádi to dělali. Neříkám, že všichni, ale většina ano. Takový mazák byl opojen mocí a rád si ji dokazoval tím, že se z ostatních "nižších" dělal otroky, kteří mu museli sloužit - shánět jídlo, pití, uklízet a nechat si líbit, když byli terčem "zábavy" mazáků. A co když se vzepřeli nebo nesplnili mazákův rozkaz? To bylo různé. Například v kasárnách kde jsem sloužil to bylo bití koženým vojenským opaskem. Prostě vás seřezali.
Takže když si vykládáme o Zimbardovu experimentu, tak ho zažilo - v různé formě a míře - statisíce kluků na vojně za socialismu. A víte co je tom socialistickém "Zimbardově experimentu" děsivé, že když se dnes (i tehdy) zeptáte pamnětníků, tak vám řeknou, že to považovali za normální, morálně i lidsky přijatelné. Vůbec jim to nepříjde divné. Prostě, v prvním roce byli otroky a v tom druhém naopak "pány nad životem" těch dalších mladších ročníků. Bývalí otroci pak dělali ochotně otrokáře - a dodnes jim to připadá "normální".
