Vesele o krizi středního věku

Poprvé jsem si uvědomila, že už nejsem nejmladší, ve druhé třídě základní školy. Najednou tu byly děti o rok mladší než já, které teprve začaly chodit do první třídy a které měly ještě všechno před sebou. Ne že bych se cítila vyloženě stará, ale přece jenom mi přišlo trochu líto, že už nikdy nebudu malý prvňáček.

Utah, 2009

Rok mi tehdy připadl jako strašně dlouhá doba a osmáci, kteří vedli náš oddíl jisker, byli v mých očích v podstatě dospělí. Později jsem své představy o tom, co je dlouhá doba, poněkud poopravila, docházelo mi to ale postupně.

Vzpomínám si, že někdy v devatenácti jsem se svou o něco starší kamarádkou řešila dlouhé vlasy. Kamarádka vyjádřila názor, že starším ženám dlouhé vlasy nesluší, neboť jim přidávají roky. Věkovou hranici nijak nespecifikovala, proto jsem se zeptala, jak staré ženy má na mysli, jestli třeba ženy nad třicet nebo snad ještě starší. Kamarádka se zhrozila, neboť přece jenom byla o trochu starší, takže si už dovedla představit, že jí jednoho dne bude třicet, ovšem pro mě byla tehdy tato představa naprosto nepředstavitelná, tudíž mě spojení „starší ženy nad třicet“ nijak neznervózňovalo.

O pár let později jsem si pak ve výprodeji pořídila přiléhavé tričko, které na hrudi zdobilo číslo 32. Pomyslela jsem si, jak to bude praktické, až se mě někdo za strašnou spoustu let zeptá, kolik mi je, a já jenom vypnu prsa a nebudu muset říkat vůbec nic. (Nakonec to zas tak strašně dlouho netrvalo, a navíc jsem to tričko ve dvaatřiceti neoblékla ani jednou – byla jsem totiž těhotná, takže jsem se do něj nevešla.)

Docela dlouho jsem studovala, nejprve jsem rozkládala ročník, pak jsem odjela do zahraničí, léta nenápadně plynula, já jsem se sice pořád cítila jako mladá holka, ale zároveň jsem si nemohla nevšimnout, že mé okolí začíná můj věk vnímat jinak. Přibývalo dotazů na založení rodiny a zároveň ubývalo těch, kteří mi tykali. Ačkoliv jsem se na svůj věk necítila a nechtěla jsem na něj myslet, pořád jsem narážela na nějaké věkové hranice, ať už to byly slevy pro studenty do 26 let či pracovní programy pro mladé do 30 let.

Zhruba někdy v té době jsem poprvé napůl žertem použila slova „krize středního věku“, i když jsem si uvědomovala, že formálně do této věkové kategorie ještě nespadám. Ale měla jsem zkrátka pocit, že to nejlepší mám už za sebou, že to bezstarostné mládí nějak strašně rychle uteklo a že má občanka je nejmíň o deset let starší než já.

Teď je mi třicet tři a nechávám si opět narůst dlouhé vlasy…Mám roční dcerku, takže svůj věk momentálně neřeším. Taky mám devadesátiletou babičku, které jsem se jednou během své krize zeptala, dokdy se cítila mladá. Bez delšího přemýšlení odpověděla, že tak do pětasedmdesáti – až potom ji prý začalo zlobit zdraví. Asi si z ní vezmu příklad a prodloužím si své mládí o dalších čtyřicet let. Krizi středního věku už mám za sebou, takže si to budu moct pořádně užít!