Změna v nedohlednu?

V předvolebních debatách byl Miloš Zeman označen za spoluzodpovědného za některé z minulých kauz a problémů naší země, Karel Schwarzenberg byl naopak nařčen z toho, že má svůj podíl (jako ministr Nečasovy vlády) na současném marastu v české politice a společnosti. Na obojím je něco pravdy a ukazuje to, že čeští voliči nechtějí změnu a nebo se jí spíš bojí.

V prvních prezidentských volbách, ve kterých budeme ušetřeni pohledu na komory parlamentu, které, často ne zrovna čistými praktikami, podporují své kandidáty, čekají na zvolení prezidentem dva kandidáti: Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Tedy dva politici, kteří jsou delší dobu aktivní v politice. Oba byli (nebo jsou) předsedy parlamentních a vládních stran, oba měli či mají vysoké postavení v rámci vlády  -v prvním případě šlo o úřad premiéra, ve druhém pak o post ministra zahraničí. Oba však mají společné i to, že mají už v politice něco za sebou, jsou to takříkajíc matadoři české politické scény.

A v tom je problém. Je hodně často slyšet o tom, že lidé chtějí změnu. Ovšem když mají možnost jako voliči skutečně alespoň něco málo změnit, šance se zaleknou. Možná je to tím, že jsou Češi konzervativní, možná tím, že se bojí změny, která může být (ač si to občas neuvědomujeme) vždy k horšímu. Částečně za to můžou i Věci veřejné, od nichž si řada jejich voličů slibovala před posledními volbami čerstvý vzduch ve vrcholné politice, brzy však přišlo rozčarování. I proto je zde možná strach z dalšího pokusu, který by mohl skončit výbuchem.

Jsou však i první vlaštovky, viz krajské volby v Libereckém kraji, kde nevyhrála parlamentní strana. Stačí, když se z hospod přesuneme k informacím, které jsou potřebné k tomu, abychom věděli koho přesně si volíme. Jestli se totiž náhodou nechceme zbavit profláklých politiků a nevědomky je taháme (nebo je udržujeme) do světla reflektorů.