Santa Klaus

O několik dní zpožděného Ježíška dostali někteří z vězňů a lidí majících problém se zákonem. K dvacátému výročí samostatné České republiky totiž prezident Václav Klaus vyhlásil amnestii týkající se podle odhadů šesti až sedmi tisíc vězňů.

Pro to, aby se na někoho vztahovala amnestie je hned několik podmínek, například vysoký věk v kombinaci s trestem nižším než 10 let, nesmí jít o násilný trestný čin a podobně. Jednou z podmínek je však i neskončené stíhání, která se táhne více než osm let. A zde je problém.

Na svobodu se totiž díky tomuto dostanou i lidé v minulosti obžalovaní z tunelování či rozsáhlých podvodů za stamiliony korun. Podvedení těmito lidmi se tak pravděpodobně s definitivní platností nedočkají peněz o které byli okradeni. V první chvíli sladce chutnající slovo amnestie tak dostává hořkou pachuť. Ač totiž bude společnost nadále chráněna před násilníky a vrahy, kterých se prezidentské propouštění z věznic netýká, znovu mezi námi uvidíme lidi, kteří neváhali oškubat jiné o obrovské částky. A to nemluvím o tom, že stát zde taky tratil.

Otázkou tak je, jestli se amnestie nemohla připravit lépe. Je totiž plná paradoxů. Narozdíl od předsednictva DSSS či lidí, kteří byli stíháni za vytunelování Union banky (škoda 17 miliard korun) se totiž amnestie netýká například Romana Smetany, řidiče autobusu, ale především slavného karikaturisty, který vylepšil tykadly před volbami vzhled politiků. Tomu tak i nadále hrozí tři roky vězení za maření úředního rozhodnutí. K smíchu? Ne, je to spíš smutné. Může to totiž ukazovat i na to, že se činy už neposuzují podle nebezpečnosti vůči společnosti, ale podle toho, zda by mohl viník škodit někomu mocnému či nikoli. Návrat zpátky, nemyslíte?