Máme svobodu slova, ale...

Český politolog Jiří Pehe ve svém díle Demokracie bez demokratů napsal velmi rozumnou myšlenku. Podle něj je bez demokratického myšlení obyvatel, bez určitého hodnotového žebříčku, demokracie pouze formální, na papíře. Ne však skutečná.

Mezi základy demokratického myšlení a taktéž státního zřízení patří nepochybně svoboda slova. Tedy svobodné vyjadřování a rozšiřování názorů, které neporušují zákon ani nejsou v rozporu s dobrými mravy. Teze je to hezká, jenže změnila se u nás situace od pádu komunistického režimu?

V mnohém ano. Předně když člověk něco řekne, co není v rozporu s výše zmíněným, tak se už nemusí bát postihu ze strany státních orgánů. Nemusí se bát toho, že si na něj jednoho dne počká státní bezpečnost. Nemusí mít obavy, že se jeho názor z médií zcela vytratí. Samozřejmě, je možné, že bude upozaděn, ale o tom se teď nechci bavit.

Radši bych se totiž podíval na to, jak se dneska na svobodu projevu a svobodu slova hledí mezi lidmi. V tomhle směru se toho totiž zase tolik nezměnilo. Pluralita názorů je totiž znovu zašlapávána hluboko do země.

Ano, i dnes, téměř čtvrtstoletí po Sametové revoluci se objevuje značná netolerance vůči odlišným názorům. Stále platí, že pokud si myslíš něco jiného než jiní, a především než jakýsi mainstream, pak se z člověka stává v lepším případě podivín, v tom horším ale veřejný nepřítel. Stále se stává, že při pouhém vyslovení něčeho, co není v souladu s myšlením někoho jiného, dotyčný se na opovážlivce vrhne jako rozzuřený býk. A zde je třeba zdvihnout varovně prst!

Dostáváme se totiž zpátky do dob dávno minulých a jak se často doufá, tak přežitých. Jenže lidé se zase tolik nezměnili. Až příliš často se setkávám s haněním, za to, že má ten či onen člověk názor, který se nějakým způsobem vymyká, stále je normální, když se lidé snaží toho druhého uhádat či umlčet, než aby respektovali to, že má prostě jen jiný náhled na věc. Nejvíce je to vidět v politice a při diskuzích o ní, ale tenhle problém se objevuje snad ve všech oblastech.

Souhlaste si se mnou, nesouhlaste. Máte na to plné právo. Za sebe ale musím dát panu Pehemu, ač nerad, zapravdu. Skutečně: na papíře to vypadá hezky, ale Češi demokraty stále nejsou.