Kde začíná a končí demokracie

Demos a kratein. Čili vláda lidu. V jednoduchosti přeložené slovo, které má i necelých 24 let po pádu totalitního režimu zvláštní příchuť a každý si ho vykládá jinak. Nemluvím zde o humanitních oborech jakým je i politologie, zde je mnohost názorů a výkladů přirozená. Ne, jedná se mi o to, že zdaleka ne všichni lidi asi uznávají demokratické principy, a to přesto, že se k nim hlásí a hlasitě se jich dožadují.

Typickým příkladem můžou být studentské protesty v Českých Budějovicích. Ty jsou zaměřené proti hejtmanovi Jiřímu Zimolovi, který se rozhodl jmenovat jako vedoucí odboru členku KSČM. Tento protest se dá pojmout i za protest proti (domnělému) omezování demokracie, neboť současná komunistická strana se stále považuje za mladší sestru té předlistopadové. Paradoxní ovšem je, že sami studenti těmito akcemi nevědomky opouštějí demokracii jako takovou. Ano, na vyjadřování opačného názoru má samozřejmě každý právo. Jak jinak se ale dá chápat protest proti výsledkům voleb, které byly provedeny v souladu se zákony v demokratické zemi, než jako znevažování demokratických hodnot? Ono je třeba si uvědomit, že zdaleka ne vždycky se do sedla dostane ten, komu to přejeme. A když se tam náhodou díky nepříznivému výsledku voleb nedostane, že je přímo hloupé a zároveň značně netolerantní (a navrch by se dalo říci, že i znevažující pluralitu-jeden ze základů demokratického systému) osočovat vítěze a odmítat výsledky. Nebylo by lepší si počkat, jak se vítěz zachová? Co předvede?  A pokud se nám něco nelíbí, tak zasednout k jednacímu stolu a vyříkat si to?