Podřízení versus nadřízení aneb nadřízení versus podřízení:-)

Takže ještě jednou bych ráda otevřela kauzu šéf versus podřízený. Tentokráte však naprosto objektivně:-)

Tak přemýšlím, jaký by měl mít šéf vlastně vlastnosti....Tedy skvělý šéf:-)

Tak v první řadě by měl být určitě moudrý.......jakože moudrý vždy ustoupí:-)

Měl by umět lidi motivovat........asi takto.......Když to všechno zvládnete dnes, zítra máte volno:-)

Správný šéf by také měl být dostatečně empatický a měl by mít soucit s lidskými nedostatky...........protože nikdo nejsme dokonalý a protože myšlení někdy fakt bolí.... a práce sama o sobě je dost otravná:-)

Také by měl být správný "křesťan".........protože vstávat brzy ráno je dost nekřesťanské:-)

Nesmíme zapomenout na velkorysost........protož třináctý plat je sice fajn ale čtrnáctý a patnáctý zní taky dobře:-)

A v neposlední řadě by měl vyznávat heslo "Žij a nechej žít". Toť ideální šéf ! :-)

Tak a teď bych se s Vámi asi měla podělit o svou roli šéfové, kterou jsem si jednou zkusila. Byla jsem milá, vstřícná a empatická....

A některé věci jsem vysvětlovala na 100+1 způsob, abych si to ve finále udělala raději sama, protože to bylo nejrychlejší.

Pracovní dobu jsem ihned vyhlásila pružnou, nejen proto, že jsem správný "křesťan" ale také proto, protože mi přijde nedůstojné někoho kontrolovat, natož dospělého člověka. Nutno podotknout, že se jednalo o téměř dvacítku obchodních zástupců rozesetou po celé ČR, takže by to byl zároveň i nadlidský úkon. A já jsem přeci jenom jen člověk.

V duchu mého oblíbeného hesla žij a nechej žít, neboli všichni jsme přeci zodpovědní, pracovití a svéprávní, se občas stalo, že jsem některé své obchodní zástupce postrádala. Jeden se dokonce našel až po třech dnech. Namol a v příkopě.

A mé debaty o pracovních výsledcích mých svěřenců se nesly asi v tomto duchu: "Dnes ve tři to chci mít na stole......A jste si opravdu jistá, že to opravdu potřebujete mít dnes? Nestačilo by to až zítra? Popřípadě je vůbec nutno, abych to dělal???"

No, ještě že jsem měla za sebou svůj mužský team:-) protože když řekne žena "Chci to mít dnes na stole!" a totéž v bledě modrém muž, ohlas to má pokaždé jiný.....zvláštní.....Nebo že by má schopnost empatie, soucitu a pochybování o všem, nejvíce však o sobě samé, byla pro mé podřízené naprosto pekelná výzva?:-)

Takže bych to diplomaticky shrnula....Sláva všem šéfům, kvůli kterým ráno rádi vstaneme z postele, kvůli kterým zapneme hlavu a kvůli kterým se přesvědčíme, že práce přece šlechtí:-)

Ale protože jsem i prachmizernej diplomat, napadá mě ještě slovo závěrem .....Žádný šéf nemůže být skvělý šéf, protože já nevím jak Vy, ale já z hloubi duše nesnáším, když mi někdo šéfuje:-)))