Ďábel nosí práci

Prý ďábel nosí Pradu. Ne, ďábel nosí manšestráky a mikinu a říká si šéf. Zcela určitě má i někde růžky a ocásek, ale vzhledem k určité osobní diskrétnosti a firemní loajalitě po nich nepátrám....

Tedy ne že by byl můj šéf přímo ďábel sám, ale uznejte sami, kdo jiný mohl vymyslet práci než sám pekelník? Už jenom to ranní vstávání....Vždyť člověk je ve své podstatě líný a pohodlný tvor. Sladce chrní při chóru andělských zvonků do té doby, než mu u hlavy začne vřeštět pekelný řev budíku. A hned, jakmile otevře oči, aby nasadil ďábelské tempo....jinak by se také do té práce vůbec nemusel dostat.

A tam čeká hromada úkolů pod firemním logem : Včera už bylo pozdě... ale pozor. Ďábel nemá rád chyby!

"Myslela jsem..." Také takhle obvykle začíná Vaše obhajoba lidských nedostatků?

"Tak nemyslete...." Pasuje Vás šéf ve vteřině na úroveň bezduchých zvířátek.

A co dělá zvířátko? Spí, jí, vyměšuje se a rozmnožuje.To není špatné, zasním se a z hlavy vypouštím globální oteplování, africký hladomor, hrozbu AIDS, svatou válku, svár mezi evolucionisty a kreacionisty, elixír mládí a záhady Vesmíru....Jste primitivové, vzkazují nám mimozemšťané....a taky šéf. Možná by jen stačilo, soustředit se na font písma, odrážky a náhled stránky...

"Kdo moc přemýšlí, rozhoduje se špatně," cituje mi šéf s ďábelským šklebem závěr nizozemských vědců. A vzápětí mi doporučí endorfiny. Coby látku rozkládající v těle hormony štěstí.

"Uvolňují se při sportu," vysvětluje mi. "Sportujete?" Položí mi vzápětí ďábelskou otázku.

Od té doby co u Vás pracuju, tak každý den hned od rána, napadá mě ironicky, ale s úsměvem kontruji : "A také se uvolňují po čokoládě," usmívám se na něj. Svou denní dávku endorfinů už mám v sobě.

Šéf kriticky přejíždí po mé slovanské postavě. V jeho firmě se nosí Prada. Zásadně Prada!

"Ale jen ženám," zkonstatuje po chvíli.

Zdá se mi, že posmutněle.

"Fakt?" upřímně ho lituji.

Šéf se dává do klusu. "Rád bych, abyste ihned na začátek věděla, že tady všechno zařizujeme osobně...., banky, veškeré úřady, pošty," vyjmenovává mi mou dostihovou dráhu.

"Aha, " snažím se popadnout dech. Ihned je jasné, jakým endorfinům tady dávají přednost. V rámci loajality k firmě je čokoláda zakázána. A také přílišné přemýšlení.....

Nakonec... globálně oteplovat se začíná jakmile šéf vstoupí do dveří....

africký hladomor zažívám dnes a denně, protože se nestíhám najíst...

má imunita je opravdu snížená...

svatou válku vedu každý den na pracovišti...

elixír mládí se mění na boj o důstojné stáří...

místo záhad Vesmíru řeším záhady šéfa, neboť uspokojivý pracovní výsledek se u šéfů nazývá čistá telepatie...

a svár mezi evolucionisty a kreacionisty je vyřešen i beze mně, neboť vždy se na mém pracovišti objeví jakási všemohoucí bytost, která stojí v zákulisí mé značně pochybné evoluce a zasahuje kdykoli a jakkoli....přirozeným procesům mé inteligence ponechává pouze dotvoření nepodstatných maličkostí...

Škoda jen, že těmi nepodstatnými maličkostmi není třeba firemní vzor dopisu....