Problém dnešní politiky je absence charismatických osobností

Naše politická scéna má dnes celou řadu problémů. Podle mého jedním z nejpalčivějších je totální absence skutečných lídrů, charismatických osobností, což má za následek několik faktů.

Mimo jiné to je  příčinou i současného stavu, kdy máme vládu, která nezískala důvěru již neexistující Poslanecké sněmovny. Strany bývalé vládní koalice, které se chlubily stojedničkovou většinou, kterou ale nebyly s to zajistit.Expremiér, který nedokázal ukočírovat jednu jedinou úřednici, také není zrovna prototypem vůdce, byť tu a tam měl silná prohlášení , bohužel k naší škodě jenom na tiskových konferencích.

Pak stačí, aby prezidentské volby vyhrál člověk, který silnou osobností je a zbytek politické scény si s tím neví rady, protože v současnosti prostě není v nejvyšších politických kruzích podobně silná osobnost, která by byla schopna Zemanovi oponovat či ho usměrňovat. 

Současní představitelé dosud hlavních politických stran mají zcela logicky strach z uskupení, které na levici již reálně existuje a na pravici se pravděpodobně v těchto dnech formuje. SPOZ nese jméno a má podporu prezidenta Miloše Zemana, u zřejmě formovaného hnutí na pravici se dá totéž očekávat od Václava Klause. Málokoho nechávají tyto osobnosti lhostejným, téměř každý na ně má nějaký názor, což  je znakem skutečně silných osobností. Oba dva jsou jedněmi uznáváni a druhými haněni a oba dva se na špici české politické scény drží v podstatě od rok 1989. Současní představitelé politických stran z těchto pánů mají strach, protože díky jejich vlivu může dojít k odlivu členů stran a i voličů, což se týká zejména ČSSD na levici a již tak dost oslabené ODS na pravici. 

Tandem Kuba a Němcová v ODS a Sobotka v ČSSD tomu v podstatě čelit nemohou, mimo jiné právě proto, že vahou svých osobností a schopností strhnout lidi nedosahují urovně Miloše Zemana či Václava Klause. Jak ODS tak ČSSD se začínají hádat či rozkládat téměř v přímém přenosu, právě protože ve vedení těchto stran nejsou skuteční lídři schopní stranu stmelit, vyburcovat a připravit na volební klání. A při vší úctě ke  Karlu Schwarzenbergovi (či spíše Kalouskovi), Vítu Bártovi a Vojtěchu Filipovi nejsou lídry ani oni. 

Možná, že náš politický systém je nastaven tak, aby skutečně charismatičtí lidé v jeho čele stát nemohli. Pak jsme ale nuceni sledovat kšefty, přeběhlictví a šedé myši, které si půjdou vzájemně na ruku a které nebudou schopni vyburcovat voliče.

Já si nejsem jist, že je dobře, aby se vysloužilí politici vraceli na scénu. Ale pokud se tak děje, pak je to dle mého způsobeno jenom tím, že současní politici charismatickými osobnostmi a skutečnými lídry prostě nejsou.