Ze života včel: Odhalená nevěra za 500

Janě se moc nelíbilo, že včelařské znalosti předává Jardovi známý větroplach a záletník Gabriel. Který nejednou pochvalně komentoval i její přednosti. Na druhou stranu, kdyby je kritizoval, měl by okamžitý, doživotní ban.

ODHALENÁ NEVĚRA ZA PĚT SET

Jarda byl manžel, otec, syn, bratr, vnuk, zeť, strýc, kamarád a v neposlední řadě vášnivý včelař. Tomuto koníčku se věnoval díky sousedovi ze zahrádkářské osady Gabrielovi, od kterého získal během let nejen vědomosti, ale i své první včelstvo. Gabriel žil s včelami medonosnými v takové symbióze, že od nich i leccos převzal. Třeba to, že létal z květu na květ a „opyloval“ co mohl. Na rozdíl od včel ale neměl jejich vlastnost zvanou věrnost květu.

„Včela se vrací k témuž druhu kvetoucí rostliny po celé období kvetení,“ vysvětloval Jardovi, „já se držím známého hesla, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.“

V podstatě veškeré znalosti, jež s o dvacet čtyři let mladším následovníkem sdílel, mu předával s pomocí sexuální terminologie. A tak se Jarda v začátcích dozvěděl, jak si mladá včelí matka, poté co opustí úl, udělá pár kontrolních proletů a pak zamíří na ten snubní na shromaždiště trubců. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček a jejich životním posláním je oplodnit mladou matku. To se děje ve vzduchu několik metrů nad zemí, a jakmile ji oplodní, vytrhne se mu kopulační orgán a on při pádu na zem umírá. Po něm do nastávající matky napustí spermie další a další.

„Říká se, že průměr je tak deset trubců,“ shrnul tehdy své vyprávění Gabriel. „Já tomu říkám krásná smrt, štrejchnout si a v letu umřít. Navíc v tom spermatu trubců je malé množství oslepující látky, takže ta matka po zbytek života jen rodí a čerpá spermie jen z té jedné pářící akce.“ Gabriel byl tak trochu šovinista ze staré školy, takže i tohle rozdělení rolí v přírodě se mu líbilo. Ale měl pro matky i slova obdivu. „Klade vajíčka a rozhoduje, zda k nim pustí spermii ze zadečku a budou z neoplodněných trubci nebo z oplodněných dělnice, případně matky.“

„A ty trubci, na které se nedostane?“ zajímalo Jardu, který byl své Janě věrný už od gymnázia.

Janě se moc nelíbilo, že se Jarda s Gabrielem kamarádí, jelikož pochvalně komentoval její prsa a zadek. Na druhou stranu, kdyby je kritizoval, měl by okamžitý, doživotní ban.

„Ty co si neštrejchnou, dělnice na podzim nechají vyhladovět a vyhodí z úlu. Nebo explodují z přemíry vytvořených spermií.“

U poslední informace si Jarda nebyl jistý, jestli nejde o fabulaci, každopádně Gabriel se takové smrti děsil, a tak štrejchal, kde mohl. Jeho žena Marie dlouho tušila, že není svatoušek, a přivírala před tím oči, ale když své spermie jednou neuhlídal a oplodnil „mladou královnu“, vyhodila ho z úlu … tedy z domu a podala žádost o rozvod.

„A to jsem to měl tak vymakaný, nastavený systém,“ stěžoval si Gabriel na zahradě, když mu Jarda nabídl lahváče a možnost se vypovídat.

„Všechny milenky jsem si ukládal pod mužskými jmény anebo ještě líp pod hlavičkou naší firmy. Na služební mobil. Žádná neměla mé soukromé číslo.“

Eastern Lowlands Dlouhý byla milenka v očekávání. Další měl uložené jako účetní, personální, údržba a tak dále. Jelikož byl IT specialista a na služební mobil mu volali často, přišlo mu to krytí dokonalé, nenapadnutelné. Samozřejmě to ale čas od času přinášelo jisté drobné komplikace. Třeba když omylem zavolal milence, které se snažil několik měsíců vyhýbat v domnění, že volá právě na personální oddělení. Ona byla štěstím bez sebe a on se nechal zlákat na další sexuální dobrodružství. Nebo když se mu jiná milenka opakovaně snažila dovolat na mobil, jenž ležel na stole před jeho ženou.

„Tak zvedneš to už konečně?“ vyzvala ho manželka, neboť jemu se vařily mozkové závity a váhal co si počít.

„Co mají co otravovat v sobotu,“ přehrával rozhořčení a pak přeci jenom hovor přijal. V duchu si ale nadával, že zapomněl vypnout zvonění. „Dobrý den, pane řediteli, copak se děje?“ Gabriel předpokládal, že milenka je natolik inteligentní, že pochopí, že nemůže mluvit.

„Jak dobrý den, to jsem já Milena.“

Gabriel evidentně Milenu přecenil a ta spadla z pomyslného piedestalu v podnikové hierarchii o několik pater níž. Příště už se její číslo objevilo pod názvem vrátnice.

Jeho žena už v té době jistojistě tušila, odkud vítr vane, neboli že je záletník, a když jednou dorazil silně podroušený domů, sejmula mu otisk palce a odemkla mobil. Dalších několik hodin ofocovala lechtivé konverzace, fotky ňader a klínů. Jinak řečeno sbírala důkazy. Nijak ho s tím zjištěním nekonfrontovala, pouze čekala na vhodnou příležitost. Ta přišla o čtrnáct dní později, kdy se Gabriel zavřel s mobilem na malém záchodě v přízemí, aby mohl odepsat kolegyni Dlouhé, která ho bombardovala zprávami o svém těhotenství. Bombardovala ho i přesto, že si ji zablokoval. Z mobilu její matky.

Gabriel stejně jako jeho žena nikdy po dětech netoužil. A teď z toho zjištění, že by měl být otec, šílel. Přesto Pavlu Dlouhou ujišťoval, že už doma všechno řekl a že se nemusí ničeho bát. Společnou budoucnost vidí v těch nejzářivějších barvách. Na závěr zprávy přidal srdíčko. A právě v tu chvíli Marie prudce otevřela posuvné dveře a hezky z nadhledu viděla Gabriela na míse a to rudé srdce.

„Komupak píšeš?“ udeřila na něj.

„Frantovi,“ pravil s předstíranou lhostejností.

„A Frantovi posíláš srdíčko?“ vyštěkla.

„Proč bych mu posílal srdíčko, jsi normální?“

„Asi nejsem, ale slibuji, že se polepším. A ty očekávej, že se ti ozve moje právnička,“ oznámila mu příkře.

„Co budeš dělat?“ zajímal se Jarda, když mu Gabriel převyprávěl dopolední story z toalety. „S tím rozvodem a s dítětem na cestě?“

„Budu se k tomu muset postavit jako chlap,“ pravil přesvědčivě Gabriel. A o dvě hodiny později se před budoucí ženou a matkou jejich prvního a nikoli posledního dítěte, držel verze, že to byl on, kdo vyložil karty na stůl a hrdě středem odešel z domu.

„Neboj se nic, já budu skvělý táta,“ ujišťoval Pavlu. Ačkoli to nemohl tušit, alespoň v druhé části svého tvrzení v podstatě nelhal. Otcovství na stará kolena ho změnilo k lepšímu a z Marie, která dlouho na ocet nezůstala, se kupodivu stala oblíbená teta na hlídání.

Ještě předtím než si Pavla odvezla lehce připitého Gabriela domu, stihnul Jardu varovat, ať si dává pozor na nevěru odhalenou skrze mobilní telefon. Jarda, který žádné opylovávání „květin“ neplánoval, bral jeho slova na lehkou váhu.

Jenže co se nestalo … jeho milovanou Janičku těšilo podporovat ho v jeho koníčku, a tak med nabízela známým i kolegům a kolegyním na škole, kde učila. A jelikož byl kvalitní, rychle se to rozkřiklo. Vyzkoušet ho chtěl i mladý, sošný tělocvikář a objednal si rovnou dvě kila. Aniž by se zeptal na cenu. Jana mu v pátek ráno v kabinetu sklenice s medem vrazila do ruky, a protože předání proběhlo ve spěchu a už se ten den nepotkali, nemohl kolega srovnat dluh. Rozhodl se proto Janě poslat omluvnou sms následujícího znění:

Ahoj Jani, díky za ten med, mám zájem i do budoucna, jen je mi trapně, že jsem ti nezaplatil. Bude stačit 500Kč?

Sms zprávu si nedopatřením přečetl Jarda a ihned si vzpomněl na Gabrielovo varování. A ačkoliv byl z toho zjištění zničený, rozhodl se, že chce znát pravdu, stůj co stůj. Jana se mu ale nejprve vysmála a následně ji lehce urazila skutečnost, jak nízko ji manžel hodnotí. Kolega tělocvikář totiž v textu, který chtěl napsat, udělal jednu drobnou chybu. Na klávesnici mobilu jsou e a r vedle sebe, takže Janě přišla sms, co vyzněla „maličko“ jinak.

Ahoj Jani, díky za ten mrd, mám zájem i do budoucna, jen je mi trapně, že jsem ti nezaplatil. Bude stačit 500Kč?

Mé předchozí Všehochuť povídky: Odkaz

Letošní rok nám přinesl mnoho změn nejen v životě osobním, ale i v tom profesním a sportovním. Zatímco sedmnáctiletý Dáda pověsil hokejku na hřebík a naplno se věnoval focení a nátáčení ...

Mimo jiné točil rozhovory s lídry politických stran, ministry nebo s novinářem internetové televize DVTV.

Majky se i nadále realizoval ve sportu. Během roku hrál ve dvou kategoriích za tři hokejbalové a jeden hokejový klub na postech gólman, obránce i útočník.

Nové pro něj bylo působení v týmu Pardubice Svítkov.

Oproti tomu v Letohradu je (ač naplavenina) po čtyřech sezonách jako doma.

K vánočním tradicím už se u nás doma pomalu řadí i turnaj v bendy hokejbale, kde kluci v roce 2023 prvně hráli za muže a Růžová prasátka tehdy překvapivě zvítězila. Do závěrečných bojů o medaile tehdy postoupili díky remízám a nájezdům a první vítězství v řádné hrací době bylo až to finálové. Loni brali bronz a Majky titul Krále střelců. V letošním 37. ročníku zkompletovali stupně vítězů. Zápas za nepříznivého stavu sice otáčeli, ale díky tomu, že jim rozhodčí neuznal dva góly kvůli posunuté brance, sportovně přijali druhé místo.

Kolegům blogerům, blogerkám i čtenářům přeji Vše NEJ ... v roce 2026.