Vzpomínka na L. & Nevěrná

VZPOMÍNKA NA L. (2024)

.

Vzpomínám ...

na jeden večer na hotelu

na recepci s milou ženou L.

Na nepopsatelnou atmosféru,

kdy i já mluvka oněměl.

.

Neotáčí se ke mně zády,

ač jsem v cizím městě host,

aniž to tuší, poskytne mi rady,

jak přežít vlastní minulost.

.

Městem projel Václav svátý,

na dlažbě se leskly kobylince,

ve zkratce sečetla nálezy a ztráty,

přešlapy a špatné prince.

.

Starosti tohoto i jiných světů

jsou směšné, když si představíte,

jak vám přistřihnou křídla v letu,

pomocí lží unesou jediné dítě.

.

Dlouho jsem marně hledal sílu,

jak se z místa hnout, učinit změnu,

pronášel prosby k Bohu, do vesmíru

a pak jsem poznal vzácnou ženu.

.

Ona vše přežila a odpustila

a teď si pracně buduje důvěru.

Víte, ani Sibyla by netušila,

k jakému se příběh blíží závěru.

.

Černá tma je všude vůkol

a i když viník ušel trestu,

zvládla nejtěžší životní úkol,

dospělý syn si k ní našel cestu.

.

NEVĚRNÁ (2024)

.

Náš domov není klidný přístav,

vzdáleně připomíná vězení.

Jen jedním můžu si být jistá,

neprolomím tvé hradby mlčení.

.

Důvěrně znám pocit neviditelnosti,

věčnou nespokojenost, prchlivost,

jen v důsledku únavy a zlosti

dáš mi pocítit svou přítomnost.

.

Chtěla jsem jen slyšet slova, po nichž přijdou činy.

Nezdráhá se je vyslovovat, někdo zcela jiný.

Chtěla jsem jen trochu něhy, pochopení, důvěry,

vzdáleny jsou naše břehy, dopouštím se nevěry.

.

Dělí nás nepřekonatelná dálka

ač jsme spolu v jedné místnosti.

Rozhořela se emoční válka

k mojí neskonalé lítosti.

.

Chtěla jsem jen obejmutí, cítit žár, co tehdy plál.

Proč se k němu nepřinutí, ten kdo kdysi slib mi dal.

V dobrém i zlém pořád spolu a v realitě lhostejnost.

Vedle výčitek a sporů se tísní empatie, upřímnost.

.

Chtěla jsem jen slyšet slova, po nichž přijdou činy.

Nezdráhá se je vyslovovat, někdo zcela jiný.

Chtěla jsem jen trochu něhy, pochopení, důvěry.

Vzdáleny jsou naše břehy, dopouštím se nevěry.

Mé předchozí básně a texty: David Snítilý - Blog iDNES.cz