Ve čtveřici po opici dva páry se milující

Monika tak dlouho kárala svého muže, až i ona došla k závěru, že k řešení manželské krize jim pomůže občasná výměna partnerů.

VE ČTVEŘICI PO OPICI DVA PÁRY SE MILUJÍCÍ

2024

Tomáš dopil třetí lahvové pivo, a ještě před koncem fotbalového zápasu otráveně vypnul televizi a zamířil do sprchy. Když si po ledabylé očistě stoupnul nahý před zrcadlo, během čištění klů kriticky hodnotil své tělo. Po dřívějším šlachovitém nadějném fotbalistovi jakoby se slehla zem (či trávník). V zrcadle se na něj útrpně křenil starý fotr od rodiny s povadlými prsy a pivním mozolem. Myslím, že jsem se dostal do první fáze otylosti, konstatoval sebekriticky.

Hubený chlap vidí svůj ztopořený penis v celé jeho délce. Mírně otylý chlap vidí jeho větší část a žalud. Otylý chlap vidí jen ten žalud. A vypasený tlouštík přes cejchu nevidí, ani kdo ho kouří.

Natáhl si bavlněnou noční košili, dárek od manželky Moniky, který zprvu důrazně odmítal, a zamířil do ložnice.

Monika už měla dávno půlnoc, a tak se svalil na svou půlku postele a přemýšlel, kde se stala chyba.

1999

Tomáš se rozloučil s kamarádkami, zaplatil a hodně nejistým krokem zamířil k domovu. Na cestu si samo sebou zapálil jointa. Když dorazil domů, bylo už kolem jedné a jeho přítelkyně Monča byla právě ve sprše. Dveře do koupelny nechala otevřené, aby si mohla dál povídat s Tomášovým o pět let mladším bratrem Lukášem. Ten seděl na podlaze před koupelnou, opřený o zeď, tak aby nahou Monču neočumoval, ale mohl slovně reagovat na její dotazy. Tomášovi to nepřišlo ani trochu divné.

Takhle si tu prostě žijeme, reagoval obvykle na nechápavé komentáře ohledně jejich soužití ve třech.

Zatímco Tomáš byl s kámoškami na koncertě Vypsané fixy a poté v hospě, Monča se svou dívčí grupou a Lukášem trávili večer ve Filmovém klubu na Bergmanovi. A pak řešili hluboké filosofické otázky v místní čajovně. Tomáš chodil s Mončou už dva roky a jejich vztah byl hodně, hodně otevřený. Dopřávali jeden druhému volnost, svobodu. Nebylo to ale tak, že by si vzájemně zahýbali, jen se nenechali svázat konvencemi. Tomáše v podstatě už ani jiné dívky nelákaly. Snad až na studentku akademie výtvarných umění, budoucí malířku Katku. Ta ho přímo fascinovala. Jenže Katka byla jejich společná kamarádka a Monču měla tak ráda, že by jí nikdy vědomě neublížila. Vždycky když se holky potkaly či loučily, tak se vroucně a upřímně objaly, políbily a Tomáše to jejich „otlapkávání“ nesmírně vzrušovalo.

„Co tady blbnete vy dva?“ zasmál se Tomáš. V předsíni se svlékl do naha a již zpola vzrušený zamířil k Monče do sprchy. Bratr Lukáš se mlčky uklidil do pokoje, dřív než mohl zaslechnout Moničino odmítavé, „jsem unavená a ty jsi zase zmaštěnej jak papír od sekaný.“

„Jsem úplně v pohodě,“ oponoval Tomáš a položil jí dlaně na ňadra., „Klidně mi polož jakoukoliv logickou otázku.“

Monika v tu chvíli věděla, že má vyhráno a od sexu pro dnešek pokoj. „Jak se jmenuju, kdy jsem se narodila a kde bydlím?“ Tohle byla sázka na jistotu. Jistě logicky namítnete, že po dvou letech vztahu by ty tři otázky neměly být pro nikoho problém. Jenže Tomáš doposud příjmení Körösová nebyl schopen vyslovit ani napsat, jako datum narozenin uváděl na jaře a číslo popisné si též nikdy nezapamatoval. Tentokrát ovšem překvapil, a ačkoli měl mírné problémy s artikulací, všechny otázky zodpověděl bezchybně.

Díky, bratře, za ten tahák, co jsi mi napsal před pár dny, poděkoval v duchu Lukášovi, když v stínu klínu plavovlásky jazykem odměřoval dvě porce chtíče a špetku lásky.

Když nad ránem leželi na boku nazí, zpocení, přitisknutí k sobě jak dvě lžičky, šeptem probírali, co všechno by mohli ještě v sexu vyzkoušet.

Tomáš byl pro Moniku kluk číslo dvě, ona pro něj byla čtrnáctka (pod pojmem dlouhodobý vztah si dříve představoval týden či dva) a tak nějak předpokládal, že jí je třeba líto, že nepoznala jiné sexuální partnery.

„Ale já nechci spát s nikým jiným,“ bránila se tehdy ještě zamilovaná.

„Ani kdyby to bylo v trojce? Třeba Bedřichovi se líbíš moc,“ upozornil ji. Tak trošku kalkuloval s tím, že když jí povolí trojku s dvěma muži, ona na oplátku příště přizve nějakou kamarádku.

„Tak to vůbec,“ zavrtěla zadečkem v jeho klíně a otřela se o padlého bojovníka. „když už tak radši s holkou,“ překvapila Monča.

Ať je to Káťa, ať je to Káťa, ať je to Káťa, modlil se v duchu Tomáš. Nahlas však pronesl ledabyle, bez zájmu, „s holkou? No, vlastně proč ne, ale s jakou?“ A v myšlenkách opět skandoval: Ať je to Káťa, ať je to Káťa, ať jeto Káťa!

„Tebe žádná nenapadá?“ žasla Monča. Kamarádek svých či společných měl ne řádku, ale celý lán.

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel,“ lhal, jako když tiskne, a ještě víc se tisknul k jejímu zadečku, neboť padlý bojovník popáté ožil a chystal se vyrazit na zteč. Monča se na posteli posadila a Tomáš otočil na záda.

„A co Káťa, tu máma rádi oba, ne?“ podívala se mu zpříma od očí a špičkou jazyka olízla jeho ztopořený úd.

„Káťa? Hmm … na tu jsem si vůbec nevzpomněl, ale vlastně proč ne.“

2024

Tomáš řídil jednou rukou nákupní vozík a v druhé svíral seznam od Monči. Syn Sebastián do vozíku vkládal zboží, na které mu ukázal. Séba s ním nejel dobrovolně, ale za trest, protože doma neustále terorizoval staršího bratra Tobiase.

„Tati, můžu brambůrky a colu?“ udělal na něj psí oči.

Tomáš moc dobře věděl, že by Monča štěkala a tak mu odpověděl otázkou, „víš, co by ti na to řekla máma?“

„Není to na seznamu,“ věděl moc dobře Séba.

„Taky bych chtěl pivo a není na seznamu,“ soucítil s ním otec.

„Tome, jsi to ty?“ oslovila ho vzápětí cizí žena.

„Že jsem Tomáš, to nemůžu popřít,“ snažil se získat čas a se zájmem si atraktivní zrzku prohlížel. Vůbec netušil, odkud ji zná. Až když se otočila na Sebastiana a on uviděl z profilu její orlí nos, svitlo mu.

„Sébo, to je naše dávná kamarádka Katka,“ rychle zachraňoval hrozící faux pas.

„Když je to vaše kamarádka, jak to že jsem ji nikdy neviděl?“ přišel s překvapivým poznatkem Sebastián.

„Protože si vzala Itala a odstěhovala se s ním do Francie,“ zapátral v zeměpisném průvodci Katčina milostného života. Toho Itala „k smrti nenáviděl“. Protože ho potkala pár dní poté, co jsem jí navrhl švédskou trojku, kterou díky její čerstvé zamilovanosti pak neměli šanci realizovat.

„Kdeže loňské sněhy jsou, už jsem rozvedená,“ odhalila Káťa důvod svého návratu do vlasti. „Samozřejmě šťastně,“ dodala pro jistotu. Prvních pár let se s Mončou a Tomášem snažila udržovat kontakt, ale tím jak byla kosmopolitní, z ní po čase zbyla jen letmá vzpomínka v podobě pohlednic na ledničce.

Tak že by ta trojka dopadla teď? napadlo ihned Tomáše a v představách už jí svlékal ty tmavě rudé šaty.

„Teď chodím s Řekem,“ opět mu Katka vzala vítr z plachet. V Tomášových představách měl podobu novodobého rejdaře Onassise a nesnášel ho stejně jako Itala Matea. Přesto si s Tomášem vyměnili telefonní čísla a Katka mu slíbila, že než odletí do Řecka, určitě je navštíví.

„Nebudeš věřit tomu, koho jsme potkali,“ rozbalil to doma na Monču, když vybalovali nákup.

„Co ta cola a brambůrky. A pivo! To nebylo na seznamu,“ vytkla starému i mladému Monika.

Séba jí ukázal seznam, kde byly ty tři položky jeho rukou kostrbatým písmem dopsané, „je to na seznamu.“

„Potkali jsme Katku,“ vrátil se k původnímu nahozenému tématu Tomáš. „A půjčila nám propisku,“ navázal i na Moničino téma.

1999

„Tak jsem to Katce navrhnul,“ pochlubil se Tomáš, že kul železo, dokud je žhavé.

„Cos jsi jí navrhnul?“ nespojila si hned jedna a jedna dohromady Monča.

„No to milování ve třech přece,“ připomínal přítelkyni pár dní starý rozhovor. A záměrně nepoužil explicitní výrazy jako šukání, mrdání, protože tušil, že tím by ji spíše odradil.

„Jako jen tak jsi to na ní vybalil?“ žasla Monika. Přes všechnu hrůzu, co ji jímala, že se nejspíš bude milovat s přítelem i nejlepší kamarádkou, ji jeho rozhodnost fascinovala. A ta představa vzrušovala.

„No … po pravdě jsem ji naší nabídku nepřednesl, ale přijal její.“

„Ona shání kluka a holku do trojky?“ žasla Monča.

„Ne, má úkol ze školy. Shání kluka, který by jí stál modelem,“ kličkoval jak zajíc na honu Tomáš a během předstíraného kašle ještě mumlavě přiznal, „na … hý.“

„Jak nahý? A kde budu já? Jdeš domlouvat švédskou trojku a vrátíš se s tím, že jí budeš ukazovat bambitku.“

„Tu bych ukazoval i při tom sexu,“ namítl logicky Tomáš. „Souhlasil jsem pod podmínkou, že pak namaluje nahé nás dva, jako pár,“ odtajnil své myšlenkové pochody. „A víš jak, trošku vína na uvolnění, svíčky, atmosféra odtamtud je jen krůček … já myslím, že pochopila, že když mluvíme o malování …“

„To by musela být geniální, aby ty tvoje náznaky pochopila,“ neměla pro Tomášovy jinotaje slova chvály Monča. Jenže už o dva dny později, když s Káťou tančila na diskotéce, pocítila, že jejich vzájemné doteky jsou častější a hlavně delší i důvěrnější.

Sama Káťa to v hluku taneční hudby komentovala hlasitým zvoláním, „já se tak těším.“

„Na co?“ nebyla si stále jistá Monča.

„Na to malování přece,“ usmála se tajnoslibně Káťa a aby nebylo pochyb, ukazováčky a prostředníčky naznačila ve vzduchu uvozovky.

2024

Káťa svůj slib dodržela a k překvapení všech nezůstalo u jedné návštěvy. Jelikož Řek Káťě řekl, že s ní dál čas ztrácet nemíní a vrací se ke své Řekyni. Shrnuto podtrženo: Káťa naletěla jeho slibům, že s manželkou už

de facto nežije a přišlo další smutné adieu. O to překvapivější pak bylo, že po několika měsících už k nim nejezdila primárně kvůli návštěvě Monči a Tomáše, ale kvůli kamarádskému poměru, který navázala s Lukášem. Tomáš s Lukášem vyrůstali bez otce a snad proto celý život drželi při sobě. Když měl Tomáš ve dvaadvaceti první pronájem, vzal s sebou bez dlouhého přemýšlení i mladšího brášku. A když pak s Mončou kupovali starší dvougenerační dům k rekonstrukci, nabídli mu spoluvlastnictví. Lukáš byl pohledný, nesmělý, málomluvný kluk a šikovný truhlář. Ve svých dvaačtyřiceti byl stále svobodný a Tomáš ani Monča si nebyli schopni vybavit žádnou jeho vážnou známost.

„To spolu jako chodí?“ lámal si hlavu Tomáš. Snad poprvé v životě bráchovi záviděl.

„Nechodí, jen si dělají vzájemně dobře,“ šeptala Monča tak, aby je náhodou neslyšeli synové.

Ti však měli úplně jiné starosti, neboť se z jejich pokoje ozývaly rány a křik.

„Co tam sakra děláte?!“ zakřičel Tomáš na svou krev.

„Sebastián mě mlátí!“ práskl o tři roky mladšího sourozence neprůbojný Tobias.

„Já za to nemůžu,“ bránil se nelogicky Séba a uštědřil bratrovi další direkt.

„Káťa má zlomený srdce, nechce teď žádný vztah, ale zároveň má svoje potřeby,“ nastínila Tomášovi, jak to vnímá žena. I ona se nejednou přistihla při lehké závisti.

„A ty nemáš potřeby?“ zajímalo Tomáše, neboť mu přišlo, že frekvence jejich milostných spojení už pomalu ale jistě spadá do kategorie: Vánoce jsou častěji.

„Samozřejmě, že mám potřeby. Potřebovala bych zajít ke kadeřnici, na pedikúru, umýt okna, navoskovat podlahy, vyplít záhony.“

„No tak tyhle potřeby jsem zrovna nemyslel,“ poznamenal jízlivě Tomáš, „i když … záhon bych ti vyplel.“

Monika mu samozřejmě nemohla říct, že už ji dávno nepřitahuje. Protože je „okoukaný“, přibral, nedbá o své zdraví a je na ni milý, jen když chce sex. Oproti tomu Lukáš má pořád štíhlou chlapeckou postavu a je k ní laskavý. I přesto, že ho před lety odmítla. Pak jí to přeci jen nedalo a vychrlila na Tomáše, co všechno jí vadí. Že se doma cítí víc jako služka než jako manželka a matka. Že jí vadí, jak je nepořádný, a kluci ho v tom bordelářství hravě překonávají. Byl to v podstatě ten samý rozhovor, který vedli před dvěma lety. Moničina potřeba mít doma všechno pinktlich ostře kontrastovala se skutečností, že tři chlapi v chalupě nadělali svinčík. Tomáš by naproti tomu uvítal trochu něhy a bylo mu úplně šumák, jestli je vytřená podlaha a umyté nádobí. Tehdy kvůli tomu na její apel navštívili všichni čtyři terapeuta, který jim za patnáct set korun na hodinu řekl, že problém je v ní a musí přijmout fakt, že má doma tři alfa samce, kteří mají potřebu se projevit.

„Ta tvoje pořádkumilovnost je pro nás zrovna tak stresující jako pro tebe naše bordelářství,“připomněl jí Tomáš, ač to měli ve skutečnosti úplně na salámu. „Víš, co říkal terapeut, nemáš tak lpět na malichernostech.“

„Ale já jsem tak vychovaná, nemůžu se ze dne na den změnit,“ oponovala Monika.

„Jak ze dne na den, vždyť jsem spolu dvacet sedm let … a navíc já se taky změnil.

„Jak ses změnil?

„Zešedivěl jsem a přibral čtrnáct kilo.“

„Protože chlastáš a žereš blafy,“ nahrál Monice na smeč.“A s tou svou cukrovkou bys měl něco dělat.“

V ten moment, kdy se dohadovali uprostřed kuchyně, ani jednoho z nich nenapadlo, že za tři měsíce Tomáš výrazně zhubne, Monča se uvolní a odhodí starosti i zábrany. A to všechno díky tomu, že se pomilují s dvojicí nejlepších přátel.

Dokončení příště

Předchozí Všehochuť povídky: Odkaz