Slečna Pátek

SLEČNA PÁTEK (2018)

-

Proniknout do tvých myšlenek,

mít na zlomený srdce lék,

už žádný drama.

-

Co z lásky dělá závislost

a kde se rodí žárlivost,        

dřív nepoznaná.

-

Ta zpráva bolí, bolí o to víc

a vážně nevím jak Ti říct,

že mě to mrzí.

-

Vzpomeň si, má to důvody,

střídáš návraty, odchody

a roníš slzy. 

-

Když se křídla noci rozvinou, 

nad celou zdejší krajinou,

depka zuby cení.

-

Věříš, že stále žije naděje,

že číslo dvě snad uspěje,

neupadne v zapomnění.

-

Je to jen další z nálezů a ztrát?

Ale co když, možná, akorát,

on byl ten pravý.

-

Tak vidíš to dnes, zítra snad,

však co za let tak padesát,

pustíš ho z hlavy? 

-

Všechno si hrdě dala v sázku,

dopadla tvrdě v tomto svazku,

nezbylo místo.

-

Zbyl Ti jenom protest tichý.

Víš, pár netvoří čísla lichý,

toť jedna z jistot.

-

Když se křídla noci rozvinou, 

nad celou zdejší krajinou,

depka zuby cení.

-

Věříš, že stále žije naděje,

že číslo dvě snad uspěje,

neupadne v zapomnění.

-

PRÁVĚ VČAS (2019)

-

Je to dávno nebo včera? Vzpomínky máš skryty v mlze.

Odkud pramení ta nedůvěra, ptá se znovu, vesměs drze.

-

Žádný co by bylo, kdyby? V anonymitě téhle skrýše.

Už není čas na pochyby, to si piš - nezavolá, nenapíše.

-

Ty jsi úsvit, žár a plamen, neomylná střelka kompasu.

Sejmeš tíhu z jeho ramen, smutku jenom do času.

Ty jsi lék na krev a slzy, naděje a nový srdce hlas

Nejdeš pozdě ani brzy, ba naopak ... právě včas.

-

Bolí to víc nebo málo? Míň na těle, víc na duši.

Jak se záhy ukázalo, ani jeden ze tří netuší.

-

Žádný co by bylo, kdyby? V anonymitě téhle skrýše.

Jako Ježíš na kříž přibit, trpíš nahlas, trpíš tiše.

-

Ty jsi úsvit, žár a plamen, neomylná střelka kompasu.

Sejmeš tíhu z jeho ramen, smutku jenom do času.

Ty jsi lék na krev a slzy, naděje a nový srdce hlas

Nejdeš pozdě ani brzy, ba naopak ... právě včas.

-

Zvedni hlavu a zrak z knihy, prostě jsi na lep sednul.

Zbav se zášti, vší té tíhy, co tě věčně táhne ke dnu.