Slečna Nenávist

Hranice mezi láskou a nenávistí je podobná té mezi genialitou a šílenstvím. Často je tenčí než ten nejjemnější vlas.

SLEČNA NENÁVIST                                                                                 ( 1998 )

-

Soumrak stéká po stěnách

a malíř černou tuší,

kreslí chlad.

Jsme jak dvě misky na vahách,

co jedna druhé dluží,

nechce dát.

-

R : Ten – pocit znáš – její tvář

věcně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Mít – trochu rád – milovat

když se za to platí.

Ctít – nenávist – buď si jist,

že se vždycky vrátí.

Lež – pravdu zná – jak se zdá

jsou na jedné lodi.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

-

Když, hvězdy co svítí nad hlavou,

svou melodii chytlavou,

v nebeským orchestru, začnou hrát.

V malým pokojíku v podkroví,

malíře múza osloví

a na mou věru, nepůjde dnes spát.

-

Dá tahům štětce správný směr,

ten blázen, snílek, amatér,

co vždycky tvrdil: já se nezměním.

Vždyť žije sám a jí jen chleba,

víc nežádá, není třeba,

žal ten ředí, vínem červeným.

-

Ten malíř, přítel z dávných časů,

u něj hledám azyl, spásu,                      

trpělivě naslouchá a umí mezi řádky číst.

Proč utíkám před svou ženou,

tak zcela náhle zaslepenou,

kdo mě z domu žene – slečna Nenávist.

-

Přichází do všech obydlí,

tam kam si jen zamane.

Usadí se na tvou židli,

a hodně dlouho nevstane.

-

R : Ten pocit znáš .....

-

Když bílý měsíc nebem plul,

já nepřichystal chléb a sůl,

já řekl jsem stručně: nejsi vítaná.

Přesto vešla s velkou chutí,

bez vyzvání, bez přezutí,

černá, krutá, zlá a v pravdě neznámá.

-

V předsíni si ten plášť svlíká

a s klidem mi drze tyká:

zdarec Čárlí, tak tady mě máš.

Nakoukne do obýváku,

do ložnice, do mrazáku:

bude dršťková, to si pochutnáš.

-

S mojí ženou pikle kuje

a s úšklebkem pozoruje,

propast, co se hloubí, mám s nimi kříž.

V obýváku špatný spaní,

kufr balím, pln odhodlání,

náhle talíř vzduchem letí, hlavu níž.

-

Přichází do všech obydlí

tam kam si jen zamane.

Ajak se někde zabydlí

tak už tam prostě zůstane.

-

R : Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Mít – trochu rád – milovat

když se za to platí.

Ctít – nenávist – buď si jist,

že se vždycky vrátí.

Lež – pravdu zná – jak se zdá 

jsou na jedné lodi.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

Dál – vyhrává – ta která

víc se lidem hodí.

-

Ten – pocit znáš – její tvář

věčně zahalená.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena.

Má – černý plášť – v očích zář

vlasy na ramena ...

-

Co zbývá? Jen milování z nutnosti?

Kdysi krásná, hodná ženo.

Do prázdné kolonky na rozvodové žádosti:                             

titul, příjmení a jméno.

-

Paprsky slunce v záclonách,

půlí ve dví misky vah,

tím něco končí, něco začíná.

Už nevnímám to prázdno v nás,

jsme oba zpitý, pod obraz

a na tom platně tvář ..

... každý z nás ji zná.

-

MOŽNÁ, ŽE ZASE                                                                                    ( 1998 )

-

Nemůžu uvěřit tomu,

jak je těžký, znova mít rád.

Courám se po cestě domů

a ty už možná – chystáš se spát.

-

Marná a zbytečná veškerá snaha,

umět se vyznat, v myšlenkách číst.

Možná, že zase – sama spíš nahá,

to je tak všechno, čím jsem si jist.

-

Vnímám tě z veliké dálky,

chtěl bych být tím, kdo nejlíp tě zná.

Já prohrál, už kdejaký války,

však příští bitva, ta bude má.

-

Říká se: hlupák, je ten kdo váhá,

nesmělost přejdu a obrátím list.

Možná, že zase – sama spíš nahá,

to je tak všechno, čím jsem si jist.

-

Toulám se v krajině přání,

tak ještě jednou, dík za ten tip.

To co mě ničí a zároveň chrání ...

je ... ta tvoje víra, že zas bude líp.

-

A třeba vážně, není to pasé,

když jeden v druhým, najdem tu skrýš.

Možná, že zase – DDDDDD

tak dávej pozor, ať se nenachladíš,

tak dávej bacha, ať se nenachladíš.