Proč všechno dobrý je pro něco zlý

Než se Štěpán nadál, zjistil, že s recepční Klárou prokecal víc jak hodinu a pomohl jí i prostřít k obědu. Jelikož recepční nebyla jediná profese, kterou v hotelu zastávala. Jejich počínání se ovšem nelíbilo synovi majitele.

PROČ VŠECHNO DOBRÝ JE PRO NĚCO ZLÝ

To byl ale vážně pitomý nápad, pomyslel si Štěpán, když s Peťou vystoupil na autobusovém nádraží. Devatenáctiletá Petra byla na rozdíl od předčasně dospělého Štěpána v pozdní pubertě. On pubertu snad ani nezažil a v jejích letech už se staral o patnáct dětí. Z autobusáku do hotelu to bylo slabých deset minut chůze, a tak zatímco si Štěpán prohlížel historickou část města, Peťa zkoumala výlohy obchodů a přítomné chlapce a muže. Vzhledem k probíhajícímu festivalu tu byla pěkná řádka testosteronových samečků, kteří na tmavovlasé, vyzývavě oblečené dívce mohli oči nechat.

Na recepci hotelu je přivítala příjemná mladá žena. Usměvavá, štíhlá, temperamentní a upovídaná. Poté co vyplnili formuláře a předložili jí své občanské průkazy, Petra považovala za důležité ženu na něco zásadního upozornit.

„My nejsme manželé, ani pár, jsme sourozenci a doufám, že ta manželská postel jde oddělit, protože nejsme incestní sourozenci!“ vychrlila ze sebe Peťa.

„Bohužel je to jedno velké dvojlůžko a všechny ostatní pokoje jsou obsazené,“ nepotěšila je recepční.

Pak jí to přeci jen nedalo a podezřívavě si Štěpána prohlédla. Jeho úmysly si totiž najednou nebyla vůbec jistá. „Ale v objednávce jste si dvojlůžko výslovně přál.“

Štěpán se nadechnul, ale setra byla rychlejší. „Dostal kopačky a bylo mu líto nechat hotel a vstupenky propadnout,“ přispěchala s vysvětlením Petra.

„Nedostal jsem kopačky, jen jsme si dali pauzu,“ snažil se marně přesvědčit setru i recepční.

Na pokoji samo sebou mladší sestřičce vyčetl, že je až příliš sdílná ohledně jeho soukromí a intimních záležitostí. O tyto poznatky se Petra mimochodem podělila i se spolucestujícími v autobuse.

„Můžeš, prosím tě, přestat rozebírat můj milostný život?“

„Vždyť žádný nemáš, ale jestli chceš, začnu rozebírat ten svůj,“ pohrozila mu Peťa. „Jde mi o tvé dobro, řekla jsem to jenom proto, aby ses rozhoupal a pozval Kláru na rande.“

„Jakou zase Kláru, nestojím o žádnou tvou kamarádku.“

„Myslím naší recepční Kláru, ty trubko, jsem si jistá, že má z tebe vlhko v kalhotkách.“

Štěpán na sestru vyvalil oči. „Ségra, já chtěl s Adrianou založit rodinu, nehledám povyražení na jednu noc.“

Peťa mu správně oponovala, že zde budou dvě noci, ale Štěpán si stál za svým.

Když však znovu sešel dolů na recepci, nadalo mu to a recepční Kláru si se zájmem konečně pořádně prohlédl.

A ona mu v rozmáchlých gestech sdělila, že je ráda, že ho vidí. Pusa i ruce jí jely ve stejně zběsilém tempu.

„Omlouvám se za to nedorozumění, rozhodně jsem si nemyslela, že jste úchyl,“ pokusila se napravit předešlé faux pas Klára, bohužel zrovna ve chvíli, kdy se na schodišti objevili další hosté. Ti mu věnovali tázavý pohled.

Štěpán už nad tím jen pobaveně mávnul rukou, „to je v pohodě, to si myslela i moje babička.“

Teď zase pro změnu nechápala Klára, a proto jí vysvětlil, že vede sportovní oddíl a každý rok pro děti pořádá jako hlavní vedoucí tábory. A donedávna s ním jezdila i přítelkyně jako zdravotnice. Fyzicky i psychicky to bylo vždy velmi náročné, a proto ho kdysi po návratu zaskočil babiččin dotaz: tak co … po dovolené? Snažil se jí vysvětlit, že to rozhodně není dovolená, neboť za děti zodpovídá. Dětem hrozí nemoci, zranění a tak dále.

„V podstatě jsem pořád jednou nohou v kriminále.“

„To máš pravdu, Martine (oslovila ho tradičně jménem jeho bratrance). Zrovna nedávno to bylo v televizi, že nějakej úchyl vedoucí zneužíval děti.“

„Štěpán jen bezradně rozhodil rukama, „tak ti pěkně děkuju, babi.“

„Nemáš zač, Martine,“ nepostřehla tu ironii v hlase dvaaosmdesátiletá stařenka.

Kláru historka pobavila a Štěpána ubezpečila, že je z obliga, neboť úchyl, byl vlastně jeho bratranec Martin.

Než se Štěpán nadál, překvapeně zjistil, že s Klárou prokecal víc jak hodinu a pomohl jí i prostřít k obědu. Jelikož recepční nebyla jediná profese, kterou v hotelu zastávala. Jejich počínání se ovšem nelíbilo synovi majitele. Ten Kláru upozornil, že by neměla obtěžovat a zneužívat hosty k pomocným pracím. I přes varování v družném hovoru pokračovali v čase siesty a poté, co ve zkratce probrali své dosavadní životy, došlo i na téma, kterému by se Štěpán raději vyhnul.

„Co ta tvoje přítelkyně? Chceš o tom mluvit?“

„No … Adriana je o osm let mladší než já, mně bude třicet dva let, ale už od pětadvaceti toužím po dětech.“

„A ona se na ně necítí?“ dovtípila se Klára a napadlo ji, že nikdy nepoznala chlapa, co by byl jako on. Z toho jak předtím zapáleně vyprávěl o svých svěřencích, jí přišlo, že by byl Otec roku. A taky mu to hned řekla. „Lvi jsou dobří rodiče.“

Štěpán se chtěl zeptat, jak to, že ví v jakém znamení je narozený, ale dřív než tak stihl učinit, došlo mu, že ségra měla nejspíš pravdu. Kláru asi opravdu zaujal, když se kouknula do odevzdaného formuláře na datum narození.

A tak raději pokračoval. „Proto jsme se domluvili, že počkáme, až dostuduje. Jenže pak přišla s tím, že aby jí podrželi místo, o které tolik stojí, musí tam minimálně rok pracovat.“

Klára pro její rozhodnutí měla pochopení, Štěpán nikoli. Neboť se později od její šéfové dozvěděl, že taková podmínka nikdy nebyla vyslovena, jinak řečeno, mu Adriana lhala. Ale ani on neměl čisté svědomí. Po dítěti toužil tak moc, že když mu při milování praskl kondom, Adrianě to nepřiznal a pak předstíral údiv.

„Takže to byl důvod rozchodu?“ vyslechla ho bez přerušování Klára.

„Ne, tohle se stalo už loni. Nakonec svolila, že se pokusíme o miminko. A tajně brala antikoncepci.“

„Takže se nerozešla ona s tebou, ale ty s ní?“ odhadla Klára vývoj situace, o kterém neměla Štěpánova sestra ani tušení. Štěpán jen souhlasně přikývl, protože se ve dveřích objevili další hoteloví hosté.

Po tomto přiznání Štěpána napadlo, že ve své otevřenosti možná zašel moc daleko a Klára si o něm bude myslet, že je nějaký magor posedlý plozením potomků. Proto raději zařadil zpátečku.

„Už budu muset jít, kouknout se na kapely a zpěváky, kvůli kterým jsem přijel a tak. Nejvíc se dnes těším na Karla Plíhala. Mimochodem jednu písničku má i na Klárku. „Pámbů mi dal dárek, tu nejhezčí z Klárek. Kvůli jejím očím kočár s panem kočím předěláme na kočárek. Na nebi se pasou ovce, co znamená v morseovce čárka tečka čárka? Tak začíná, tak začíná, tak začíná Klárka.“

Když Štěpán uzřel Klářin rozpačitý výraz, došlo mu, že tímhle to nejspíš pohnojil ještě víc. A že ať udělá, co udělá, výsledný dojem který zanechává, je čím dál horší.

Kláru zmínky o dětech a kočárku opravdu přivedly do rozpaků, ale ne kvůli Štěpánovi, ale kvůli jí samotné. Což mu přiznala až večer, když měla po službě a na náměstí se náhodně potkali. Chvíli jeden druhého pod pódiem překřikovali, nakláněli se k sobě, aby lépe slyšeli, a nakonec se díky posunkům domluvili, že půjdou stranou od veškerého ruchu a od lidí. Přešli náměstí a kolem městských hradeb zamířili ven z města. Až když kráčeli proti proudu řeky, stala se hudba z náměstí nerozpoznatelnou zvukovou kulisou.

Opět se ponořili do svých myšlenek a úvah a odhalovali své životní přešlapy a omyly stejně jako drobné radosti.

Štěpán se chtěl omluvit, za své permanentní zmínky o dětech, ale Klára ho přerušila se svým doznáním. I ona po dítěti prahla a několikrát otěhotněla. Jenže nikdy jí nebylo dopřáno ten zárodek života donosit a počít. Takže Štěpánovi rozuměla víc, než si dovedl představit.

„Při posledním těhotenství před čtyřmi lety jsem se dostala až za polovinu druhého trimestru,“ vzpomínala Klára. „Ale žárlivý přítel mě během hádky strčil a já spadla ze schodů.“

Pro Štěpána byla ta slova jako úder do hlavy. Úplně s ním otřásla. Najednou měl nutkavou potřebu Kláru obejmout. Chránit před vším zlým. A to také udělal a několik minut stáli nehnutě v objetí.

Poté pokračovali v procházce mlčky a drželi se za ruce. Nevěděl, kudy šli, kolik to bylo kilometrů, ani jak dlouho to trvalo, ale když se objevili znovu na náměstí, osvětlené věžní hodiny ukazovaly, že se blíží půlnoc.

Koupili si dvě piva v kelímku a Klára mu dopověděla historii svých milostných eskapád.

„… takže jsem v Praze prodala byt a odstěhovala se na druhý konec republiky, kde nikoho neznám a nikdo nezná mě.“

„Vidíš, a když jsi říkala, že jsi původem z Prahy, tipoval jsem, že jsi sem šla za láskou.“

Klára se útrpně zasmála, „vidíš a já jsem naopak utekla před láskou. A od té zkušenosti s ženáčem si dávám pauzu.“

„A syn majitele?“ nedalo to Štěpánovi spát.

„Oskar, ten mi pořád dělá návrhy, ale je rovněž ženatý a má malé dítě. A já nechci být něčí milenka.“

Klára děti mít nemohla a Štěpán si neuměl budoucnost bez dětí představit. Když se vraceli zpátky do hotelu, horečně přemítal, jestli by byla řešením adopce? Ač mu to přišlo absurdní, během těch uplynulých několika hodin se do neznámé ženy natolik zamiloval, že zvažoval, že celý dosavadní život zahodí, stejně jako to udělala ona. Jenže Klára uvažovala jinak. Též cítila, že jsou si blízcí, ale tušila, že jednou by Štěpán svého rozhodnutí mohl litovat. Možná ne za rok nebo za dva, ale ta chvíle kdy by jí to vyčetl, by jistojistě přišla. Noc strávili každý ve svém pokoji a s myšlenkami na toho druhého.

A stejné to bylo i následující den, kdy měla Klára opět službu a Štěpán za zády syna majitele vyhledával příležitosti, jak být s ní. Oskar naštěstí nebyl moc bystrý a navíc byl i dost líný a pomalý, jak si Štěpán stačil všimnout.

„A to si vem, že je z nejrychlejší spermie,“ poukázala na známý fakt z anatomie rozmnožovacích soustav Klára.

„Jak asi byly rychlý ty pomalý?“ dumal nahlas Štěpán.

V podobném duchu špičkování se nesl i jejich druhý a poslední společný večer.

„Jsme jak Audrey Hepburn a Gregory Peck ve filmu Prázdniny v Římě,“ vybavil si Štěpán filmovou klasiku, kde má mladá princezna na útěku omezený čas poznat život i lásku v italském velkoměstě ve společnosti šarmantního novináře.

„V tom případě jsi ale ty Audrey,“ zasmála se Klára a nechtě tak poukázala na fakt, že zítra odjede.

Než se tak stalo, strávili spolu noc v malém pokojíčku pro recepční. Peťa sice bráchovi velkoryse nabízela, ať využijí jejich pokoj s manželskou postelí, ale Štěpán správně vytušil, že s Klárou budou spát takříkajíc jako bratr a sestra. O žádné intimnosti se ani nepokoušel a na devadesát centimetrů široké posteli se jen drželi za ruce a povídali si, dokud neusnuli.

„Chceš mi říct, že nic nebylo?“ žasla nahlas Petra, když v neděli dopoledne kráčeli vstříc autobusovému nádraží. „Sledovala jsem to vaše srdceryvné loučení a objímání přes prosklené dveře,“ připomínala Štěpánovi, čeho byla svědkem. „Až přijedeme domů, tak jí okamžitě zavoláš!“ rozkazovala mu z pozice mladšího sourozence.

„Nemám její telefon, prý to tak bude lepší,“ přiznal Štěpán, že pokus učinil.

„Ale znáš telefon na recepci nebo ji najdeš na Facebooku, Instagramu, Twitteru.“

„Ségra, my jsme jiná generace, nám tohle nic neříká,“ vyloučil hledání přes sociální sítě Štěpán. „Asi to tak mělo být. Měli jsme se potkat, ale není naším osudem spolu být v dobrém a zlém, dokud nás smrt nerozdělí.“

Buď so mnou v dobrom aj v zlom, nech nás nič nerozdelí. Moje srdce je zvon, len pri tebe zvoní, objím ma tak ako strom, čo sa s nehou skloní. V dobrom aj v zlom. Blízko nás nie je strach, keď dobré v zlé sa mení a to že vieš pri mne stáť, si viac než zlato cením. Ako oblohu vták já potrebujem tvoj cit. Len ty si človek s kterým navždy chcem byť.

Rok se s rokem sešel a stále bezdětný Štěpán nezapomněl. Respektoval Klářino přání, že ji nebude kontaktovat, ale když po stoprvní slyšel píseň Zuzany Smetanové, rozhodl se, že se na festival znovu vypraví. Účast na něm mu přece zakázat nemůže. Tentokrát nedorazil v pátek dopoledne, ale až odpoledne po práci a k jeho nesmírnému údivu Kláru na náměstí zahlédl. Chtěl na ní zavolat, ale jakmile se dav před ním mírně rozestoupil, zjistil, že není sama. Vedle ní stál Oskar s kočárkem a Klára si dlaněmi podpírala těhotenské bříško.

Štěpán se otočil na patě a co nejvyšší rychlostí si klestil skrz dav lidí cestu zpátky k autobusáku.

Ani Klára na něj nezapomněla a často přemítala, zda mu některá dívka dala to, co ona mu dát nemohla. V jejím životě se za ten rok nic nezměnilo. Stále odmítala pozvání na rande a stále odolávala svodům svého nadřízeného Oskara. Ten ne i nadále nepovažoval za odpověď a dělal jí návrhy i přesto, že v kočárku vozil spící dvouletou dceru.

„Oskare jsi ženatý, máš dítě a další je na cestě,“ omílala pořád dokola jak mantru odmítnutí.

„No právě … stará je tlustá jak velryba a je šíleně asexuální. Kdežto ty …“

Klára věděla, že práci potřebuje, ale už začínala být bezradná a hrozilo, že Oskara pošle do míst, kde část nohy končí a ztrácí slušné pojmenování. Pak ji napadla spásná myšlenka, záchrana. Vzala deku položenou na tašce s plenkami a strčila si ji pod mikinu. Názorně začala Oskarovi předvádět, jak by to vypadalo, kdyby byla těhotná ona.

„Taky bych tě nepřitahovala,“ zdůraznila Klára, a protože Oskar zahanbeně souhlasně přikývl, měla pocit, že udělala to nejlepší, co v danou chvíli mohla.

Mé předchozí Všehochuť povídky: Odkaz

Autor: David Snítilý | sobota 7.12.2024 8:14 | karma článku: 16,60 | přečteno: 398x
  • Další články autora

David Snítilý

Spravedlnost pro tvou ženu

Evžen se u soudu hájil známým rčením, že kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. Pobavený soudce Vilém mu na to pohotově odpověděl, že na jeho obhajobu nebude brát soud zřetel, neboť je stále svobodný a bezdětný.

31.1.2025 v 16:52 | Karma: 17,91 | Přečteno: 493x | Diskuse | Poezie a próza

David Snítilý

Vzpomínka na L. & Nevěrná

Vzpomínám na jeden večer na hotelu na recepci s milou ženou L. Na nepopsatelnou atmosféru, kdy i já mluvka oněměl. Neotáčí se ke mně zády, ač jsem v cizím městě host, aniž to tuší, poskytne mi rady, jak přežít vlastní minulost.

10.1.2025 v 20:48 | Karma: 16,37 | Přečteno: 390x | Diskuse | Poezie a próza

David Snítilý

Nejslušnější řidič ve střední Evropě

Když otec lamentoval, že je Tonda nemehlo a budižkničemu, překvapil ho potomek z ateistické rodiny konstatováním „Koho má pán Bůh rád, toho zkouší utrpením.“ „Tak to mě musí milovat, když mi dal tebe!“ kontroval živitel.

26.12.2024 v 8:08 | Karma: 20,86 | Přečteno: 656x | Diskuse | Poezie a próza

David Snítilý

Ve čtveřici po opici dva páry se milující II. (dokončení)

Ač byl horký červenec, oba koukali jak z jara, jaká pomoc se od nich očekává v ložnici. Monča s Katkou na sobě měly jen spodní díl plavek a netrvalo dlouho a obě byly v rouše Evině. A Tomáš s Lukášem „uctívali“ jejich svatyně.

1.11.2024 v 16:14 | Karma: 15,83 | Přečteno: 515x | Diskuse | Poezie a próza

David Snítilý

Ve čtveřici po opici dva páry se milující

Monika tak dlouho kárala svého muže, až i ona došla k závěru, že k řešení manželské krize jim pomůže občasná výměna partnerů.

26.10.2024 v 8:14 | Karma: 17,33 | Přečteno: 603x | Diskuse | Poezie a próza

Nejčtenější

Vrtulník se srazil s letadlem, zemřelo 64 lidí. Trump: Temná noc ve Washingtonu

30. ledna 2025  4:25,  aktualizováno  17:55

Středeční srážku dopravního letadla s vojenským vrtulníkem ve Washingtonu nikdo nepřežil, potvrdil...

Fica nevpustili do vzdušného prostoru nad Bruselem, letěl zpět do Bratislavy

30. ledna 2025  16:54,  aktualizováno  18:25

Kvůli uzavření vzdušného prostoru se muselo zpět do Bratislavy vrátit letadlo se slovenským...

Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor

6. února 2025  16:55,  aktualizováno  7.2 8:43

Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....

„Je to tu peklo.“ Dva dny s narkomany na Andělu, drogovém epicentru Česka

4. února 2025

Premium „Já chci umřít. Fakt chci umřít. Rozumíte? Bože, prosím, ať už chcípnu, tohle není život, tohle je...

Můj bože, viděli jste to? Záznam zachytil šok letiště. Z vody vytahují jen mrtvé

30. ledna 2025  10:43,  aktualizováno  17:43

Záznam z řídicí věže odhaluje šokované reakce pracovníků leteckého provozu poté, co se ve...

Ukrajinci při ofenzivě u Kursku pronikli za ruské linie. Situace je obtížná, uznal Putin

7. února 2025  11:39

Sledujeme online Ukrajinská armáda postoupila v ruské Kurské oblasti až pět kilometrů za ruské linie jihovýchodně od...

Z kamionu se utrhl přívěs naložený bavoráky, blokuje dálnici D2 na Břeclav

7. února 2025  11:14,  aktualizováno  11:37

Dopravu na dálnici D2 ve směru na Břeclav omezuje poblíž Hustopečí havárie přívěsu naloženého...

Ta země je naše, ne Rumunů. O kusy Ukrajiny se už hlásí i v Moldavsku

7. února 2025  11:26

Bývalý moldavský prezident a současný předseda moldavských socialistů Igor Dodon prohlásil, že...

Kvůli sporům poškrábal sousedům auta, za škodu 170 tisíc mu hrozí vězení

7. února 2025  11:18

Nevybíravým způsobem řešil sedmapadesátiletý muž ze Sokolovska neshody se sousedy. Během dvou...

  • Počet článků 192
  • Celková karma 17,87
  • Průměrná čtenost 671x
Magnet na průsery, trapasy a zranění. Opačným pólem svojí osobnosti odpuzuji prachy a úspěch. Píšu prózu, texty a básně.