Kamarádi na život i na smrt 3/3

Ondra prošel tam a zpět zdí, aby se podíval, kdo se dobývá do jeho bytu. „Je tam nějaká vyzobaná slunečnice," hlásil Filipovi. „Další tvoje milenka?" Nebyla to milenka, ale truchlící matka. „Já jsem Mrtvý," představil se jí Filip.

KAMARÁDI NA ŽIVOT I NA SMRT 3/3

„Filipe, vstávej, někdo se sem dobejvá!“ křičel na opilého pojišťovacího specialistu duch zemřelého herce.

Filip po zjištění, že mu byla žena nevěrná, vyplenil Ondřejovy zásoby alkoholu a na noc domů nedorazil.

Klára mu sice opakovaně volala a psala sms, ale on se rozhodl ignorovat ji, zprávy i zmeškaná volání.

„Tak se koukni, koho to k nám čerti nesou,“ instruoval ho, aniž by otevřel oči.

Ondra prošel tam a zpátky zdí a nedopřál opilému příteli pokoj. Ihned mu hlásil, „je tam nějaká vyzobaná slunečnice a má klíč, akorát tys ten můj nechal v zámku zevnitř.“

„Další tvoje milenka?“ Filip se neochotně zvedl z gauče a hodně nejistým krokem se vydal ke dveřím.

„V její vagíně jsem nikdy nebyl, je na mě moc stará!“ protestoval Ondra.

Jak se záhy ukázalo, víc už se plést nemohl.

„Helena Kašpárková,“ představila se Filipovi Ondřejova máma, když ji s omluvou na rtech vpustil do bytu.

„A vy jste kdo?“

„Mrtvý,“ zahuhlal Filip.

Vysoká, štíhlá blondýnka s pěknýma nohama, drobnými ňadry a nubijským nosem propukla v pláč.

Ondra se teatrálně pleskl do čela a Filipovi došlo, jakej je ocas a nabídl jí kapesník a vysvětlení.

„Omlouvám se, já jsem Filip Mrtvý.“

Vy jste Ondrův kamarád? Koukám, že vás to taky vzalo,“ zhodnotila jeho vzhled, okolní čurbes a poházené prázdné lahve kolem.

„Jo, Ondra mi nabídl azyl, ale jinak on se víc kamarádil s mojí ženou než se mnou,“ přiznal Filip.

„To jí neříkej. Obávám se, že si myslí, že jsem byl hodnej kluk,“ dělal si starosti Ondra a pořád si mámu tázavě prohlížel.

Původně rozpačitá rozprava dvou smutnících nešťastníků se nakonec nad šálkem kávy změnila ve vcelku příjemné (vzhledem k okolnostem) posezení. Helena se potřebovala vypovídat a Filip byl pozorný posluchač.  

Helena byla překladatelka z poměrně zámožné rodiny. Ondru si pořídila, protože už jako velmi mladá toužila po dítěti, ale v žádném případě se kvůli tomu nechtěla vázat na žádného muže. Genetický materiál jí bez toho, že by si byl svého poslání vědom, poskytl starší francouzský spisovatel.

Ondra i Filip byli z Helenina vyprávění naměkko. Filip se omluvil a začal si sbírat svoje věci.

„Máte kam jít?“ zaskočila ho Helena dotazem.

Věděl, že domů se v žádném případě nevrátí, a tak po pravdě odpověděl, že si najde hotel.

„To je nesmysl, klidně tu můžete zůstat. Jsou tu dva pokoje a já stejně po pohřbu zase odjedu.“

„Možná bych si od Vás mohl byt pronajmout?“ napadlo Filipa.

„Může být, ale než si o tom promluvíme, tak bych vás o něco poprosila.“

„Všechna vaše přání jsou předem splněna,“ neuváženě rozhazoval sliby Filip.

„Mohl byste Ondrovi promluvit na pohřbu … a taky se osprchovat a vyčistit si zuby?“

Všichni Ondrovi kamarádi, bývalé lásky a kolegové z divadla na Filipa nevěřícně upírali zraky, když o tři dny později třesoucím se hlasem předčítal text, který mu mrtvý přítel nadiktoval. Ondra měl překvapivě i literární nadání a jeho ironický chvalozpěv na sebe samého způsobil, že se pozůstalí přes slzy smáli. Větou „I s malým Ondrou Kašpárkem se dá dělat velké divadlo,“ se s obecenstvem rozloučil. Než však Filip spustil, snadno v jejich tvářích četl, kdo to sakra je? Jak nejlepší kamarád? Ondra se o něm nikdy nezmínil.“ Skoro to vypadalo, jako by se náhle odhalila totožnost tajemné milenky. Ondrova skutečná milenka Klára byla tím zjištěním šokovaná ze všech nejvíc. Její manžel se jí vyhýbal, bez vysvětlení si během dopoledne, kdy byla v práci, sbalil svých pět švestek (3 jablka a 2 hrušky). Klára si dala dvě a dvě dohromady a došlo jí, že Filip o její nevěře ví. Chvíli jí ovšem trvalo, než zjistila, že přesídlil do 2+1 o dvě patra výš. A že mu dělá společnost matka jeho soka v lásce. I když vlastně v jejím případě o lásku nešlo. Spíš se cítila osamělá, přehlížená a taky se trošku nudila. Život s Filipem byl předvídatelný, bez rizik a překvapení. Proto, když se objevil Ondra, brala to jen jako flirt, rozptýlení. Neměla v úmyslu mu podlehnout. Jenže on byl tak nápaditý, vytrvalý, že nakonec neodolala. Teď se najednou cítila zrazená. Pokud byli Filip s Ondrou nejlepší kamarádi, byla ona obětí jakéhosi jejich úchylného komplotu? Ondra ji sváděl a pak líčil jejímu muži, co s ní dělá?     

„Ahoj, můžeme si promluvit?“ oslovila Filipa před krematoriem Klára.

Protože Filip jen přikývl, Klára podnikla první tah, jenže jejich konverzace byla plná nepochopení, domněnek a lichých obvinění. Filip před pohřbem trošku pil na kuráž, a tak s ním podle Kláry nebyla rozumná řeč. Filip naopak soudil, že je rozumný víc než dost, protože v Africe by ji za cizoložství ukamenovali. Nakonec se rozešli bez toho, že by dospěli k nějakému rozumnému řešení. Nad budoucností jejich vztahu visel velký otazník.

Společné neštěstí často lidi sbližuje, a tak se stalo, že Helena s Filipem večer po pohřbu po pár skleničkách vína spočinuli na jednom loži. Byl to divoký, intenzivní sex. Pro Helenu bohužel moc krátký, a tak si za chvíli vzala Filipa znovu do parády. Ten jen žasnul, protože nic takového doposud nezažil. Helena při milování hlasitě vzdychala, sténala, říkala mu, co má dělat, jak to má ráda. Osedlala si ho v poloze na koníčka, zmítala se nad ním a přitom se prsty dráždila. Když bylo po všem, nespěchala jako Klára ihned do koupelny, ale hladila ho po zpoceném těle, jemně kousala a hrála si s jeho vlasy.

Ondra o jejich úletu neměl ani zdání, protože se do bytu vrátil až druhý den dopoledne. Vypadal jako by mu uletěly včely.

„Jsi v pořádku?“ projevil starost Filip.

„Asi jsem se zamiloval,“ prohlásil jako ve snách Ondra. Ukázalo se, že hned po něm měla pohřeb jistá servírka Šárka, jejíž duše též neodešla do nebe a poté, co spolu strávili zbytek dne a celou noc, v sobě našli zalíbení. Love story z onoho světa ho zaměstnávala natolik, že mu ani nepřišlo podivné, že jeho matka se oproti původnímu plánu zdržela déle.  

„Teda tvoji ženu jsem měl asi rád, ale Šárka je láska mého života,“ blábolil scestně Ondra. „I ona si musí vyřešit něco z minulosti, aby její duše mohla odejít,“ pokračoval ve výkladu.

„A nechcete spolu zajít do poradny?“ dobíral si Ondru Filip. „Teda, já tě nechci vyhánět, ale co si musíš vyřešit ty?“ zajímalo Filipa vzápětí zcela upřímně.

„To kdybych věděl …,“ filozofoval Ondra. „Nejprve jsem si myslel, že hledám ztracenou identitu. Pak, že jde o odhalení mého vraha, než se ukázalo, že šlo o nešťastnou náhodu.“

Filip nevěděl, jak mu má pomoci. Avšak vzpomněl si na nabídku, kterou mu Ondra učinil před pár dny.

„Co kdybys mě trénoval? Vysvětlil mi, jak cvičit, stravovat se … a předal mi taky nějaké to know-how ohledně žen.“

Ondra byl Filipovým nápadem nadšen a ihned přešli od slov k činům a činkám. V následujících týdnech mu předával veškeré poznatky, které si vybavil. Jeho paměťový hard disk byl po odhalení vlastní identity už takřka stoprocentně funkční a on se v úloze trenéra a mentora vyloženě našel. A ani jednomu z nich nepřišlo divné, že mladší předává zkušenosti staršímu. Filipovu postupnou proměnu ocenila i Helena. A on naopak oceňoval ji.

„To bylo úžasný,“ rozplýval se po třetím čísle Filip.

„To víš, stará stodola dobře hoří.“ Helena mu několikrát olízla zpocenou tvář. Což pro něj bylo též nové, trošku ujeté, ale velmi vzrušující.

„Ty jsi asi neměl moc holek, co?“ zajímalo jeho novou milenku, poté co se vedle něj schoulila do klubíčka, položila si hlavu na jeho hruď a naslouchala překotnému tlukotu srdce. Protože to v žádném případě neznělo jako výsměch, Filip po pravdě odpověděl, že tři.

„Jenom tři? Přede mnou jsi měl jen tři holky?“ zaskočila ji jeho odpověď. „To i já jich měla víc.“

„Ne, s tebou tři,“ ujistil ji, že už s ní počítá. Že je v klubu vyvolených. „A co jsi chtěla říct tím já jich měla víc‘? Myslela jsi chlapů?“ ujišťoval se naivně.

„Ne, holek! Zamlada na kolejích to byla divočina …“ Helena by mu řekla i víc, ale Filip sebou polekaně škubnul a přetáhl si peřinu přes nahé tělo.

„No fuj!“ ošíval se Ondra, který se zničehonic zjevil zpoza zdi. Po jeho boku stála mladá dívka. Zřejmě rovněž mrtvá, neboť též nepoužila dveře. Takže zřejmě Šárka, vydedukoval si Filip.

„Neumíš klepat?!“ vyčinil telepaticky a iracionálně mrtvému příteli.

„Neumím,“ připomněl mu Ondra. „Ale ty tady klepeš moji mámu?“

Heleně samozřejmě neušlo, jak je Filip najednou strnulý, ale protože nebyl strnulý v místech, kde to bylo potřeba, odešla na záchod vykonat svoji potřebu.

„Tvůj nejlepší kamarád spí s tvojí mámou?“ ožila šokovaná Šárka. „Potom všem, co jsi pro něj udělal?“

Po Šárčině výroku byl Ondra mrtvolně bledý a modlil se, aby Filip neřekl, jak to bylo doopravdy.

Ten už si samozřejmě nebral servítky a servírce vysvětlil, díky čemu se sblížili.

Ono opovržlivé, „no, fuj!“ zaznělo v ložnici znovu, tentokrát ale z Šárčiných úst. „To je jako co?“ rozohnila se před čtrnácti dny zpopelněná dívčina. „Oko za oko, zub za zub, vagína za vagínu?!“

Na další míry odplaty dle orgánů už nedošlo, neboť do ložnice se vrátila Helena a tu zajímal jen jeden orgán a měnit si chtěla tak maximálně tělesné tekutiny.

„To si ještě vyříkáme!“ pohrozil Filip Ondrovi a ihned si vyslechl tu samou repliku od Šárky.

Rozbouřené hlavy později vychladly a Ondra začal Filipa ironicky oslovovat tatínku. A i nadále mu dával při tréninku do těla. Filipovy faldíky se postupně ztrácely a on sílil, mužněl. Jen ty rady ohledně žen a jejich uspokojení už s ním Ondra odmítal sdílet. Poskytovala mu je naopak Šárka, která byla tuze zvědavá, jak to má s přítelkyní i manželkou.

Jak to má s přítelkyní zjistil jednoho krásného dne, když se vracel z nákupu a u zvonků se srazil s pohlednou zrzkou, která se snažila dozvonit na Ondru Kašpárka.

„Pokud hledáte Ondru …“ připravoval se na další příval emocí, neboť se postupně ukázalo, že Ondra měl hodně kamarádek s výhodami.  

„Nehledám Ondru, ale Helenu. Znáte ji?“ vyvedla ho z omylu zrzka.

„Tu znám velmi dobře,“ vybavil si Filip předešlou i mnohé další noci.

„Já jsem její přítelkyně, Veronika,“ představila se Veronika. „Teda spíš partnerka … doufám ještě pořád,“ dodala o poznání méně jistým hlasem. „Trošku jsme se pohádaly, minulý měsíc …“

Totálně zmatený Ondra Veroniku pustil do vchodu a při cestě výtahem přemítal, že si vlastně nikdy s Helenou nestanovili, jaký spolu mají vztah.

„Ty vole, Verča,“ uvítal je Ondra, který v prázdném bytě opět sledoval Pretty Woman.

„Proč jsi mi neřekl, že tvoje máma je na holky?!“ vyčetl mu telepaticky Filip.

„Protože občas vezme zavděk i chlapem,“ krčil rameny Ondra. „Nebo někým jako ty … kdo chlapa vzdáleně připomíná.“

„Takže je bi?“ neudržel se Filip a otázal se Ondry hezky nahlas.

„Prosím?“ zarazila se Veronika.

„Bi … bio banány jsem zapomněl,“ zachraňoval faux pass Filip. Zjištění, že nejspíš není mužem Helenina života, ho bolestně zasáhlo. Opět se cítil nemilovaný. O to víc byl ovšem milovaný v noci. Veronika mu vysvětlila, že důvodem jejích rozepře byla Helenina touha po dalším dítěti, ale páření se samečky, ani umělé oplodnění nepřinášelo tížený efekt. Navíc jí bylo už čtyřiačtyřicet. Až zpětně Filipovi docvaklo, že nepoužívali ochranu. Třicetiletá Verča, která byla stoprocentní lesbička, být matkou dlouho odmítala. Ale nakonec s pomocí dvou lahví vína a s ujištěním, že si s Helenou jen vymění místo, až se Filip přiblíží k vrcholu, souhlasila.

Zatímco Filip plnil roli plemenného býka, Klára procházela těžkou krizí. Během několika dnů přišla o manžela, milence i iluze a nebyl tu nikdo, komu by se mohla svěřit. Kamarádkám se styděla přiznat, že manželovi zahýbala a on ji opustil. Obrazně řečeno jí to vrátilo v čase do doby, kdy se zabil její nevěrný milenec. Tehdy se mohla opřít o Filipa, ale ten byl teď jak vyměněný. Několikrát spolu sice mluvili, ale jejich rozhovory nikam nevedly. Změnil se a nejpodivnější na tom všem bylo, že jí najednou hrozně chyběl. Zmužněl, jinak se oblékal a jeho tvář zdobilo několikadenní strniště.

Zásadní zvrat nastal, když za Filipem přiletěl Ondra s tím, že Klára je těhotná. Sledoval ji do čekárny gynekologie, ale dovnitř prý nešel.

„Když jsi tam nešel, tak jak víš, že je těhotná?“

„Šárka mě dovnitř nepustila, ale byla tam s ní a Klára se ptala na možnost interrupce.“

Když se Filip snažil na Kláru dozvonit a dobouchat, neotevřela mu, jen ho přes dveře poslala ke všem čertům. Šárka nakoukla do bytu a následovala Kláru do ložnice, kde na posteli propukla v pláč.  

Filip poslechl Ondrovy rady a běžel před dům, kde vyřvával Klářino jméno. Klára nakonec vykoukla z lodžie a naznačila mu, ať neřve a jde pryč.

„Kláro, pojď dolů, promluvíme si,“ přidal ještě na volume Filip.

„Nechci tě vidět, běž pryč!“

„Takhle to v Pretty Woman nebylo, ne?“ hledal Filip pochopení u Ondry.

„Neřekl jsi princezno Kláro! Gere křičel princezno Vivian!“ poučoval ho kinofil Ondra, „a pak vylezl po žebříku za ní nahoru.“

Filip se už víc nerozpakoval a k překvapení Ondry a k hrůze Kláry začal lézt po hromosvodu vzhůru. Jeho výstup nesledovali jen oni dva, ale i sousedé a přivolaná policejní hlídka. Po několika nekonečných minutách šplhání a přidržování se zábradlí lodžií se s Klářinou pomocí přehoupl přes to ve čtvrtém patře. Než na smrt vyděšenou Kláru sevřel v náručí, schytal od ní několik ran.   

„Ty blázne, mohl ses zabít!“ vyčetla mu uslzená.

„Život bez tebe stejně nemá smysl,“ prohlásil lehce pateticky, protože už si to zase myslel.

„A co Helena?“ vzhlédla k němu tázavě.

„A co Ondra?“ kontroval Filip, „Nemyslím si, že je moudré se pitvat v minulosti, když budeme mít dítě,“ pokusil se o smír.

„Ale já si nejsem jistá …“

Filip Kláru nenechal domluvit. „Není důležité, kdo dítě zplodil, ale kdo ho vychová.“

„Správně, i když připomínám, že já jsem mnohem lepší genetický materiál než ty,“ přihlásil se opět o slovo Ondra, který se v doprovodu Šárky přišel rozloučit.

Ještě, než se definitivně rozplynuli, Filip mu telepaticky odpustil, „do smrti dobrý, kámo.“

„Takže ..?“ pravila s nadějí v hlase Klára.

„Takže …“ přikývl Filip.

„Teď už mezi námi nikdo nestojí?“ otázala se budoucí matka dcery Julie, zda jsou zapomenuty vzájemné nevěry.

„Stojí …“ připustil Filip, že to těsné objetí je mu víc než příjemné. „Ale s tím si poradíš,“ odvětil budoucí věrný milovník, který jí připravil spousty překvapení i rozkoše a své dřívější statistiky a obavy hodil do koše.

O tři roky později přivedli na svět ještě syna Ondřeje. A ten, aniž by to rodiče tušili, měl ještě další dva nevlastní sourozence vyrůstající v rodině dvou matek. 

Předchozí dva díly a další Všehochuť povídky : https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558